Dnes ráno v Senátu

To zase byla komedie. K ranní kávě jsem dostal pěkný dortík – čtyři smutně a vážně se tvářící pánové, kteří stále do omrzení opakovali spojení „neústavní zákon“, „neústavní návrh“, „protiústavní jednání“ …..

Asi si řada lidí domyslí, co jsem to dělal u ranní kávy – sledoval zpravodajský kanál ČT24 s přenosem tiskovky senátorského klubu ČSSD k nastávající schůzi Senátu PČR.

Páni senátoři označovali celou řadu zákonů, především Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zkráceně a nesprávně označovaný jako Zákon o církevních restitucích – povšimněte si rozdílu mezi názvem zákona a názvem interpretovaným), jako protiústavní, neústavní a podobně. Ani jeden z těchto mužů, kteří jsou členy horní komory našeho zákonodárného sboru, nepoužil formulaci: „Domnívám se, že návrh je protiústavní...“, ale zásadně jen formulaci: „Návrh je protiústavní...“. Rozdíl zdánlivě nepodstatný, ale jen pro lidi, kteří rádi naslouchají populistickým prohlášením a výzvám, kteří mají zálibu v polarizované společnosti.

Kdo má aspoň základní povědomí o zákoutích českého jazyka a to i v oné formální stránce nejrůznějších politických prohlášení, musí vidět jasný rozdíl mezi „Domnívám se, že ….“ a „Je ...“. Pokud někomu ten rozdíl přeci jen nedochází, dovolím si jej objasnit.

Prohlášení: „Domnívám se, že návrh zákona je protiústavní...“ mi totiž říká, že dotyčný mluvčí má vlastní názor, který prezentuje jako svůj názor, či názor skupiny lidí, za něž má přímé oprávnění mluvit (v tomto případě za senátorský klub ČSSD). To je legitimní a je to přirozenou a nutnou součástí demokracie a demokratické diskuse nad jakoukoliv problematikou, problematiky narovnání mezi státem a církvemi nevyjímaje. ČSSD a její senátorský klub mají na tento svůj názor právo, mají právo jej veřejně prezentovat, mají právo, ba dokonce povinnost, pokud byli i s tímto programovým názorem zvoleni, za prosazení tohoto svého názoru bojovat.

Pokud ovšem tvrdí: „Návrh zákona je protiústavní...“, předkládají voličům k uvěření, že snad o tomto zákoně v jeho znění již rozhodoval Ústavní soud. A protože si značná část veřejnosti schválení tohoto zákona z nějakého důvodu nepřeje (a těch důvodů je více – od naprosto nedostatečné komunikace mezi předkladatelem zákona a veřejností, přes často tradovaný, ale mnoha jinými právnickými autoritami zpochybňovaný posudek tří právníků z Právnické fakulty UK, který je často nesprávně označován jako stanovisko této fakulty, proti čemuž se ohradil i rektor Univerzity Karlovy, přes jistou možnou závist, která je pro náš národ dost příznačná, ale též i proto, že je v této zemi obecně Církev již od dob národního obrození částí veřejnosti vnímána spíše negativně, neboť obrozenci ve své snaze o emancipaci českého národa používali často překroucené historické reálie, mnohdy se zaštiťovali událostmi kolem bitvy na Bílé Hoře, kde opomíjeli jeden fakt – nešlo o povstání národa, ale v zárodku šlo dokonce o protivenství německé protestantské šlechty proti českému králi a římskému císaři, za což byli čeští katoličtí šlechtici defenestrováni právě německými šlechtici, ale třeba i glorifikací Jana Žižky z Trocnova, příležitostného lapky a nájemného žoldáka za českého národního hrdinu, když se postavil do čela husitských vojsk, těch vojsk, které způsobily nezměrné utrpení celému království, které pobili celou řadu nevinných lidí, měšťanů, jejich žen i dětí v dobitých městech jen pro jejich příslušnost ke katolické víře a neochotu své vyznání změnit...), tak se podobně formulované výroky uchytají na úrodné půdě a já věřím, že se během několika hodin, či desítek hodin, zde objeví celá řada článků, které budou s neústavností tohoto návrhu zákona operovat jako s faktem.

Jedno ovšem jak senátoři za ČSSD, tak případní autoři podobných článků opomíjejí. Tím, co opomíjejí je instituce zvaná Ústavní soud České republiky, který je jedinou právoplatnou autoritou ve vydávání direktiv o ústavnosti, či protiústavnosti jakéhokoliv návrhu zákona, nebo jiného obecně závazného předpisu.

Pokud je mi známo, Ústavní soud se dosud tímto konkrétním zněním návrhu zákona dosud nezabýval. Ani mu to nepříslušelo, protože dokud není uzavřen legislativní proces, nesmí se Ústavní soud k projednávané problematice ve smyslu komentářů příslušných paragrafů zákona vůbec vyjadřovat. Došlo by totiž k porušení principu apolitičnosti tohoto strážce ústavního pořádku naší země.

Ne, vážení senátoři za ČSSD, neplatí Vaše prohlášení: „Návrh zákona je protiústavní.“, ale jediné, co by mohlo platit, je výrok: „Domníváme se, že návrh zákona je protiústavní.“ Výrok, kterým jste se prezentovali jen zapadá do oné „škatulky“ populistických vyjádření proti něčemu, které řada, mírně řečeno trochu prostodušších, voličů přijme za závazné, jasné a posvěcené autoritou zákonodárného sboru – vždyť to přeci řekl pan senátor, ten by si něco podobného nedovolil tvrdit, kdyby to nebyla pravda.

Dovolil. Zákonodárci, ať už senátoři, či poslanci, si dovolují říkat lži, polopravdy, nesmysly, zavádějící konstrukce, bez rozdílu politických stran. V tomto jsou si zajedno, aniž bych rozlišoval, zda jsou za ČSSD, ODS, KSČM, TOP09, Věci veřejné, Lidem, KDU-ČSL, či z které jsou strany a platformy. Co je však smutné, je fakt, že celá řada lidí se podobných populistických prohlášení (a opět bez ohledu na stranickou příslušnost autora výroku) drží jak …. no, lejno košile.

ČSSD jako strana zahájila svou kampaň před volbami do krajských zastupitelstev především odkazem na Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který ovšem krajská zastupitelstva NEMOHOU NIJAK OVLIVNIT (!). Proč tak činí? Protože v tom cítí velkou podporu veřejnosti, která navrhovanou zákonnou úpravu odmítá. Pokud tedy někdo dělá z chystaného vyrovnání mezi státem a církvemi politikum, není to ani vládní koalice, nejsou to ani církve, ale je to jen a pouze opozice v čele s ČSSD, která na dané problematice honí politické body, které tolik potřebuje především po kauze Rath a stále nově vyplouvajících skutečnostech o hospodaření VŠECH krajů pod vládou ČSSD s evropskými dotacemi (pozastavené projekty celé řady regionáních operačních programů, které jsou na krajskou samosprávu principielně přímo napojeny).

ČSSD stále argumentuje, že narovnání mezi státem a církvemi chce spravedlivější. Jejich vizí je vytvoření jakéhosi fondu, který by sice byl pod přímou správou církví, ale byl by státem kontrolován, z něhož by byl provoz církví financován. Oč jde? Jde o „neodluku“ státu a církví. ČSSD si evidentně nepřeje církve na státu nezávislé, církve emancipované, církve silné. Proč? Asi má tato strana v sobě dost zakořeněné známé principy fungující v letech 1948 – 1989, kdy stát si osoboval právo řídit církve, mluvit jim do všeho. Kdy kněží mohli být zbaveni státního souhlasu k duchovní službě jen za kázání, kterým kritizovali stát a režim. Pokud se však stát v něčem bude chovat proti principům křesťanství, je nejen právem, ale snad i povinností toho, kdo pronáši homilii, aby věřící zúčastněné na mši seznámil s rozpory mezi učením, které šíří a mezi konáním státu, nebo jeho představitelů.

Krom toho, nemám osobně důvěru k jakýmkoliv fondům, nad nimiž má stát dozor. Velmi často dochází v těchto fondech k tak neprůhledným převodům, že ve finále výnosy z činnosti podobných fondů téměř ani nepokrývají náklady na jejich chod. V podstatě se jedná o pokus a jakousi socializaci církevního majetku. O pokus, který minulý režim nedotáhl do úplného konce. A jak to se socialisticky spravovaným majetkem dopadalo, to asi není potřeba příliš rozebírat.

Vážená ČSSD, pokud chcete proti projednávanému návrhu zákona bojovat, je to Vaše nezadatelné právo. Pokud jste to voličům před volbami slíbili, je to dokonce Vaší povinností. Jenže, milí sociální demokraté, v programu před volbami v roce 2010 jste měli k církvím jen následující prohlášení (lze dohledat na straně 36 tohoto volebního programu):

„Usilujeme o vzájemný respekt, toleranci a výraznější spolupráci mezi ateisty, lidmi nábožensky nevyhraněnými a věřícími, stejně jako mezi lidmi různých náboženských vyznání. Církve a náboženské společnosti vnímáme jako důležitou součást občanské společnosti. Konají nejenom prospěšné aktivity v oblasti charitativní, zdravotní, sociální a vzdělávací, ale vytvářejí též prostředí vzájemnosti, důvěry a pevného hodnotového zakotvení a přispívají tak ke stabilitě společnosti i k různorodosti obsahu společenského života.

Vážíme si činnosti nestátních neziskových organizací, které uskutečňují veřejně prospěšné cíle. Zlepšíme podmínky jejich financování, například prosadíme takové finanční nástroje, které formou úvěrů umožní dočasně překlenout situace, kdy se jim nedostává finančních prostředků. Zkvalitníme poradenství, které v oblasti NGO's poskytuje Rada pro nestátní neziskové organizace působící při vládě ČR.“ To je doslovný citát programu ČSSD před parlamentními volbami v roce 2010 v kapitole „Neziskové organizace, církve a náboženské společnosti“. Tento volební program byl na webových stránkách ČSSD zveřejněn 30.11.2009, v době, kdy byla dohoda mezi státem a církvemi o vyrovnání mezi těmito subjekty již nejen hotová, ale dokonce již jednou, za vlády Mirka Topolánka, projednávána vládou. Proč ČSSD se ve svém programu tématu narovnání mezi státem a církvemi více nevěnovala a věnuje se mu až nyní?

Je pravdou, že v tzv. „Malém volebním programu“ se píše: „Omezíme také megalomanské projekty Topolánkovy a Kalouskovy vlády (otázka – kdy byl Kalousek premiérem ČR? - pozn. J.O.) - církevní restituce za 270 miliard ...“. Ano, k omezení došlo. Z tvrzení, že jde o 270 miliard se stalo narovnání ve výši zhruba poloviční, hovoří se o 135 miliardách v současně platné hodnotě naší měny. Již tím jste, vážená ČSSD, svůj volební program v tomto bodě naplnili, protože jste nikde ve volebním programu nepredikovali, jakým způsobem hodláte narovnání mezi státem a církvemi provést.

Jednoznačně se ohrazuji, jako volič a křesťan, proti Vaší demagogické kampani pro krajské volby, kdy jako hlavní argument používáte problematiku právě projednávaného zákona, což ale ani stoprocentním ziskem hlasů v krajských volbách nejste schopni ovlivnit z pozice hejtmanů a krajských zastupitelů. Jendoznačně se ohrazuji proti porušování Vašeho vlastního volebního programu, tak jak jsem jej citoval, když výroky svých představitelů jednoznačně polarizujete společnost v otázce víry, náboženství a církví obecně, kdy denunciujete fungování církví, kdy jednoznačně opomíjíte to, o čem jste ještě před třiatřiceti měsíci vůbec nepochybovali, tedy o přínosu církví k veřejnému životu jak z hlediska jeho pestrosti, tak především na poli charity, vzdělávání a sociálních služeb. Dnes, ústy svých představitelů hovoříte o tunelování státu ze strany církví, hovoříte o škodách, které církve páchají, páchaly a páchat dle Vás budou, nestydíte se ani manipulovat s historickými reáliemi a glorifikujete husitské hnutí jako jedno z pokrokových, když toto hnutí ve svém důsledku uvrhlo tehdejší společnost kulturně i materiálně o několik desítek let zpátky. Hrozíte prolomením Benešových dekretů (nebudu se teď zabývat tím, zda tyto dekrety jsou, či nejsou projevem bezpráví a zvůle), byť je jasně řečeno v zákoně, že se vztahuje jen na děje, ke kterým došlo až po 25.únoru roku 1948. Dokonce se ústy některých svých představitelů dovolujete mít tu drzost, že tvrdíte, že Římskokatolická církve kolaborovala s minulým režimem, což je zjevná nepravda, protože v podstatě každý, kdo takto kolaboroval propadl automatické exkomunikaci ze strany ŘKC (viz. oficiální vyhlášení exkomunikace nad členy komunistických stran a jejich podporovately papežem Piem XII.) a navíc, značná část kléru byla pronásledována (v letech padesátých) či aspoň šikanována (v době tzv. normalizace).

Ač můj dnešní příspěvek do veřejné diskuse nad tématem norvnání mezi státem a církvemi rozhodně nebude poslední a už vůbec se nedomnívám, že by si byť jen jeden jediný senátor za ČSSD jej vůbec přečetl, nebo dokonce se zkusil nad jeho zněním nějak zamyslet, nemohl jsem mlčet ke zjevným nepravdám, které dnes dopoledne ústy svých členů předložil veřejnosti k uvěření senátní klub ČSSD. Dokonce si dovolím je vyzvat: Splňte svůj volební program! Splňte, co Vaše strana deklarovala, tedy že církve považujete za důležitou součást veřejného života! Omezení rozsahu z 270 miliard máte již splněno – snížení je na polovinu. Netrvejte na tom, že budete požadovat kontrolu státu nad církvemi prostřednictvím nějakého fondu, když nekontrolujete prostřednictvím státem kontrolovaného majetkového fondu jiné subjekty!