Ve stínu .... (KSČM)

Část nadpisu jsem si vypůjčil ze stejnojmenného filmu „Ve stínu“, který stále běží v našich kinech. Silný film, který přibíjí diváky do sedadel, popisující marný boj čestného člověka s vražednou arogancí totalitní moci. Málokdy se stává, aby diváci seděli i po skončení samotného filmu a nechali přehrát titulky do úplného konce.

Ale nemluvme o filmu, ale připomeňme si alespoň pietně průběh desetiletí nesvobody, kdy hnědá totalita se přelila v rudou, kdy vláda jedné strany s přidruženými kolaborujícími stranami NF tvořily potěmkinovské klišé „jiné demokracie“, „lidové“ tomu říkaly, až ztratily i poslední zbytky falešného pozlátka a postupně se hroutily vlastní neschopností.

Hroucení není však zhroucení, jak vidno. Výkřiky o „jiné demokracii“, které v posledních dnech létaly éterem, opět signalizují snahu dát slovům jiný obsah: ohnout je, přizpůsobit, vecpat je do podvědomí společnosti, dát jim punc srovnatelné alternativy. Tak jako neexistuje „opravdová „ pravda, tak nemůže existovat „jiná“ demokracie nebo dokonce „demokratičtější“ demokracie, pokud vůbec o demokracii mluvíme.

Tudíž ani nemůže existovat „komunistická“ strana bez toho, aby se nehlásila ke komunistické ideologii, bez toho, aby nebyla spojována s minulým obdobím korunovaným „úspěchy“ socialismu, s obdobím „biafry ducha“, kdy autorativně vládla jediná strana právě s názvem, „komunistická“. Pokud by, čistě teoreticky, strana, která se i dnes nazývá komunistická, neměla s tímto období žádné ideologické sounáležitosti, proč by tedy, čistě logicky, se nazývala „komunistická“? Nezatěžoval by tento název stranu, která deklaruje, že je jiná, řekněme očištěná? Anebo jsme blíže pravdy, když KSČM otevřeně nazveme přímou pokračovatelkou KSČ, stranou pouze inovovanou, přizpůsobenou době a situaci?

Byl vůbec 89. rok revolucí, byť sametovou? Nešlo jen o předání moci a vedení „ideologického“ zápasu o „věc socialismu“ jinými prostředky? Nešlo jen o taktický manévr, který se podařil díky tomu, že „jsme nebyli jako oni“?

Komunisté tedy nebyli poražení a eliminováni jako síla, pouze demokraticky odsunuti, dočasně oslabeni, aby vzápětí ožili jako nová strana se starým názvem.  Komunisté byli odjakživa pragmatisté.

Osoby a obsazení činohry divadelního klubu KSČM nedávají velký důvod k optimismu, že snad jde o tzv. „reformované“ nebo „eurokomunisty“.  Odmyslíme-li si personální obsazení, kde se nachází, až na čestné výjimky, směs všeho, co bývalý režim stejně odložil, tak s údivem zjišťujeme, že pro stranu, která navenek tolik dbá, aby se jevila jako jiná, bere změnu v r. 1989 jako negativní předěl. Je to drobnost nebo závažná indicie jako postávání u hrobu Gottwalda, která ukazuje, o jakou stranu ve skutečnosti jde?

Nestojíme před fenoménem dr. Jeckylla a p. Hyda, s jednou tváří přívětivou a druhou ….?

V Prohlášení KSČ z 20. 12. 1989, kde se strana omlouvá občanům a distancuje od „přehmatů“ minulé doby se v posledním odstavci dál uvádí:„… při respektování všeho nesporného a trvalého čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce a výstavby socialismu v naší vlasti. Přitom budeme vždy starostlivé dbát pravidla chovat se pozorně k dějinám, neboť jinak bychom se dopustili dalších chyb, dokonce na svých matkách a otcích, sami na sobě. Proto nedopustíme ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po deseti­letí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly v pro­spěch naší společnosti."

Celá koza a nažraný vlk.

A abych nezapomněl: ten film je o morálce a cti.