Stát, kam Jezinky své prstíčky už strčily.

Předvolební debata s tématem uprchlických kvót neušetřila ani pohádkové bytosti se svými pověstnými prstíčky. Kam je jednou strčí …

Švédsko je příklad země, kde ty Jezinčiny prstíčky nejsou jen zaseknuté ve dveřích, ale soudě podle dění v této zemi, jsou už Jezinky uvnitř a řádí.

Osobní pohled na situaci přináší otevřený dopis Češky, Lucia Svoboda, která ve Švédsku žije od svých 4 let. V úvodu svého dopisu píše, jak milovala svoje dospívání v stockholmském předměstí Hagsätra, které nebylo idylické, ale určité ne nebezpečné.

Během let se stěhovala do několika předměstí, do oblastí, „které jsou dnes, otevřeně řečeno, životu nebezpečné“

„Vyrůstala jsem s lidmi z celého světa, dělali jsme si legraci z našich odlišností, ochutnávali si navzájem jídlo a poznávali vzájemné svátky,“ píše Lucia a dodává, že její matka stále bydlí v Hagsätra a že cítí nervozitu, když jí má navštívit autem v oblasti, kde mládež z nudy pálí auta. A auto, pokud máte 5 dětí, je prostě nutné.

Podotýká, že má čtyři dcery, ale i kdyby chtěla žít ve Švédsku, tak je pro ně daleko bezpečnější žít tady, v Čechách, protože švédská škola již není bezpečné místo: „… přestěhováním do Čech jsem si zvolila lepší žití.“

„Smutné, nikdy bych nevěřila, že zdravotní péče, vzdělání, možnosti pracovat a bydlet se propadnou tak hluboko. Nemyslel jsem si, že se budu bát procházet po ulicích mého dětství nebo mít obavy o svou rodinu. Švédové, co vždy z humanitárních důvodů chtěli zachraňovat svět, pojednou mají problémy třetího světa v samém základu společnosti.“

Dál píše, že v Česku je přirozené, že se mluví a jedná otevřeně a že lidé zde vědí, co znamená být donucený mlčet a nechtějí, aby se to vrátilo. „Za svobodu se musí bojovat, tady se to ví, ale proč tak není ve Švédsku?“, ptá se.

„… je to totální chaos, ani debata se o tom nesmí vést! Jak tedy, k čertu, se potom mají protlačit politické návrhy a změny, když se nemohou zveřejňovat?“

A v posledním odstavci píše zcela otevřeně a tvrdě: „Chápou, že lidé, mladí, staří budou bez péče, domova, slušného vzdělaní, bezpečnosti, svobodného slova, ví tito lidé, že za chvíli nebudou peníze na sociální vymoženosti, které jsou základem společnosti? Ví, tito lidé, že mají právo žádat změnu? Ví tito lidé, že každá společnost musí mít pravidla, jinak se rozpadne? Jsem smutná z toho, že Švédsko, které mě zachránilo, když jsem byla dítě, se najednou potápí“, uzavírá dopis.

Tento dopis uveřejnila Kateřina Janouchová na svých stránkách Katerinamagazinet a na FB skupině podpory Kateřině Janouchové. (Sta upp för Katerina Janouch). Článek má 538 sdílení a 1,2 tisíce lajků.

Z komentářů, z nichž žádný nebyl nesouhlasný, vyjímám:

-To je smutné, že se politici nestarají o svůj národ. To nejde na rozum, že se pociťuje potřeba zemi opouštět. Dříve byli Švédové hrdi, že jsou Švédi, teď se neodvažují říci odkud pochází, protože Švédsko je odstrašující případ kam až to jde, když se natahá množství odlišných kultur.

- Jenom to by mělo stačit na lidové povstání, ale nic.

- Aby se lidé zvedli, záleží na životním standardu. Příliš mnoho se má stále dobře, než aby se zvedli a byli slyšet. Ne, že by Švédi byli větší zbabělci než jiní, ale stále se mají ještě dobře.

Jiný píše, že přijde hospodářská deprese, nebudou peníze a pak se uvidí. Další kontruje, že to zasáhne především přistěhovalce, kteří budou tvořit to povstání. Konečně nic jiného nedělají, než furt protestují.

Někteří píší, že byli v Čechách a že se jim tu moc líbilo. Mnozí navrhují dopis uveřejnit v novinách, případně poslat ministerskému předsedovi, což další posuzují skepticky, že to nikdo neotiskne. Jiný píše, Švédsko je ztracené, že bude občanská válka, další vzpomíná na Prahu, kde není vidět žádný Jihád a jsou vidět policejní patroly. Další píše, že jen čekají až děti vyjdou základní školu a také budou emigrovat, jiní píši, že někteří z přátel jsou už pryč a jiní se chystají.

Onen, dnes už bonmot o Jezinkách, dokladuje příspěvek v novinách Aftonbladet od členky strany zelených, radikálně feministické a proimigrantské Strany životního prostředí MP, Naliya Ibrahim, sekulární muslimky, kde vyjádřila obavu, že se strana stává útulkem pro islamisty. Totiž, stranické vedení navrhlo do předsednictva člověka, přívržence Muslimského bratrstva a Erdoganova sympatizéra, který si potřásá rukou s muži, ale odmítá jí podat ženě, jak Naiya Ibrahin píše. Příklad o tom pověstném prstíčku už pokolikáté dokladuje sebejistotu až drzost oné ideologie ve snaze ovládnout. A veřejně. Nevyhne se nikomu, ani strany bezmezně proimigrantské, která už také začíná ochutnávat plody vlastní politiky za přispění vlastních. To je to o tom provaze, jak měl říci, tuším, Lenin.

V ČR, říkalo se až dosud, žádné takové islámské aktivisty nemáme. A hle, nedávno se objevili rovnou tři, i případ potyčky v Brně ukazuje, kdo se může volně pohybovat po naší zemi, byť s vědomím příslušných úřadů. Jsou si příslušné úřady tak jisté jejich loajalitou?

Je mnohé, co se pod povrchem nevinného stěhování skrývá. Připomenu jen obavu německé policie, která přestává zvládat kriminální prostředí libanonské a albánské mafie, dárek to našeho spojence v NATO.

V případě nejasné (sebe)vraždy Anety Rodové figuruje Libanonec, který, nevím, jestli mu učarovaly krásy českých zemí, když odešel z Libanonu v r. 2004, aby se tu oženil a získal okamžitě české občanství anebo co...? K čemu české občanství, nestačilo by libanonské? Nestačilo, protože s českým pasem se může volně pohybovat po celé Evropě. Samozřejmě, za obchodem. K čemu jinak, že? Ze zdaněného zisku 80000 Kč za rok je určitě kumšt nejen zaopatřit rodinu, ale i vydržovat milenku. Kterou si jako český občan, ale muslim, vezme jako druhou manželku, (co české zákony?), vydržuje jí, opatří nový byt a luxusní auto. Tady spala (?) policie 3 roky, než státní zástupce zahájil trestní stíhání pro přechovávání omamných látek, a to jen díky neustálému tlaku na došetření případu.

Jezinky kdysi strašily jenom děti, a to jen do určitého věku. Najednou se nám personifikovali do reálné podoby s reálným dopadem a pocit bezpečí je rázem proměnlivá veličina a Jezinčiny prsty řeší celá společnost. Pohádka měla být mementem, měla nabádat k opatrnosti, Vychovávat k obezřetnosti, neohlížet se na milé hlásky a slušná zaťukání. Asi bylo na čase na to upozornit. Jdu si tu pohádku přečíst.

//https://www.aftonbladet.se/debatt/article22668467.ab

https://ottocerny.blog.idnes.cz/c/493552/nezahadna-sebevrazda-anety-r.html