(Ne)Podivná (Ne)Sebevražda Anety R. – část další.

Policie ČR odložila případ s odůvodněním, že ”nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by nasvědčovaly na cizí zavinění, ve věci tedy ani po podrobném a obsáhlém vyšetření nejde o podezření ze spáchání trestného činu”

Pominu-li stylistickou ztuhlost textu, nemohu se po dvouletém, zatím marném boji, zbavit dojmu, že ta podobná ztuhlost s daleko tragičtějšími následky podivně zasáhla i vyšetřující orgány v případě přímého účastníka tragické události, A. H. I., osoby původem z Libanonu (?), pohybujícím se ve společnosti středovýchodních a balkánských přistěhovalců trávících časté večery v baru s příznačným názvem CoCo, kde se drogy sypaly stejně tak jako alkohol tekl, v místě, kde pár měsíců předtím albánská mafie nožem těžce zranila boxera Horáčka.

Policie od samého počátku nekonala tak, jak v podobných případech obvyklé. Jistě většina z nás četla kriminální romány, a budete se mnou souhlasit, že jeden z prvních úkonů po ohledání místa činu a opuštění místa činu, je byt úředně zapečetěný a zajištěný jako věc doličná pro případ dalšího konání. Ne v tomto případě. Svědek události A. H. I.  si byt zamkl, klíč strčil do kapsy a nechal se odvézt do Centra krizové intervence v PL Bohnice, kde se tři dny uklidňoval. Ač cizinec, o existenci Centra věděl. K. J., jeho česká přítelkyně, ani „intervenci“ nepotřebovala a odjela domů. O odposlouchávání telefonních hovorů mezi těmito dvěma se policie také nepokusila.

Díry ve vyšetřování byly natolik markantní a mediální rozruch značný, že vrchní státní zástupkyně Bradáčová dala podnět k další došetření případu a postupem vyšetřujícího se na podnět poslance Humla a Výboru pro kontrolu bezp. složek začala zabývat i Inspekce bezpečnostních sborů. Tato inspekce shledala pochybení v práci a jednání vyšetřovatele, ale nikoliv, že by se jednalo o trestní čin ve smyslu zanedbání a uložila záležitost prošetřit lokálně na obvodu.

K vysvětlení události se začal používat termín toxická psychóza. Tedy stav, citujme autoritu, MUDr. Nešpora, který se rozvíjí: „…déletrvajícím užíváním charakterizované velmi vysokou frekvencí – denně až obden – ve vysoké dávce.“

Cena 1 g drogy horší kvality se pohybuje 2000-3000 Kč, dobrá kvalita více jak v dvojnásobku, (SANIN, stř. pro drogově závislé). Měsíčně výdaj až 75 000 Kč? No, kdo na to má? V případě Anety, denně chodící do práce, využívající služební auto, denně pod drobnohledem mnoha zákazníků a svých známých, musí být jasné, že droga 3x týdně ve vysoké dávce, je nesmysl a finanční výdaje vysoko nad její možnosti.

V práci policejních vyšetřovatelů je  kromě vlastních nalezených důkazů důležité vyjádření znalců ve specializovaných oborech, jinak řečeno, znalecké posudky. V případě tohoto vyšetřování se zdají být znalecké posudky jediným důkazem, zavánějícím až alibismem, na kterém policie staví svoje odůvodnění k odložení případu.

Zvláště jeden z nich vyniká. Posudek z oboru psychiatrie. Cituji vlastní text v odvolání proti tomuto posudku: „Tento znalecký posudek byl vytvořený na základě „studia spisů“, kdy se kromě výtahů z pitevního protokolu a znaleckého posudku z oboru toxikologie, jednalo o výpovědi v úředním záznamu o podaném vysvětlení účastníků v místě tragické události, KJ a AHI. Je nutno podotknout, že opírání se o výpovědi jediných dvou svědků události, kteří měli pádný důvod své výpovědi směřovat daným směrem, tedy již předem vyloučit účast na možném zavinění úmrtí Anety R. a zároveň nevzít v potaz další výpovědi z okolí zemřelé, rodina, přátelé, známí, které zcela odporují obrazu, který předestírají účastníci události, značně zpochybňuje závěr znaleckého posudku o nastalé toxické psychóze.“

I když na popud Bradáčové se další vyšetřování pokoušelo napravit chyby předešlého, jako určení krevních stop, provedení tzv. vyšetřovacího pokusu, samozřejmě improvizovaného, když byt byl mezitím prodaný, přesto na základě znalosti spisu lze jen konstatovat, že policie nevyvíjela náležitý tlak na svědky ve smyslu konfrontace rozdílných až protichůdných informací z výslechů, kde si svědci události zcela protiřečí a že na podporu svých závěrů policie se nadměrně ohání znaleckými posudky a ne vytěženými policejními informacemi. Nemůže nenapadnout myšlenka, že někde je zájem onoho A. krýt.

Z mnoha indicií a poznámek v průběhu komunikace s policií se dá vytušit, že se jedná o policejního informátora. Má pro ně takovou cenu, že i vražda se vyplatí nevyšetřit? A nemůže to být jen o drogách.

V průběhu kosovské krize do ČR přicházelo množství uprchlíků, jejichž identity mohou být sporné, stejně jako druh jejich obživy. V rámci protisrbských mediálních nálad se „obohacení“ takovou migrací neřešilo, (dnes se vláda vytahuje, jak jsme ji absorbovaly), ale jak se postupně ukazuje, viz tento případ, případ boxera Horáčka, či policejního informátora Albina Arifoviče, a další, o kterých nevíme, není vše tak idylické. Je to jen špičička ledovce. Dnešní přistěhovalecká vlna jen celý problém zvýrazňuje a zadělává na další problematickou budoucnost soužití s elementy, jejichž tradiční vzorky chování jsou s našimi těžko slučitelné.