Kauza Bátora jistě vejde do dějin jako moderní příklad honu na čarodějnice ve společnosti, která opravdových čarodějnic má více než na tucty a nehoní je.
Celou kauzu Ladislav Bátora původně předznamenaly útoky od liberálních intelektuálů na iniciativu D.O.S.T. Patří do okruhu p. Pehe, p. Halíka, atd., k těm, kteří se domnívají, že oni vědí vše nejlépe, že svaté nadšení ve jménu pravdy a lásky je opravňuje implantovat do společnosti vlastní ideje, že mají svaté právo posouvat a posuzovat názory ostatních a stavět je na pranýř.
Terčem a vítaným konkrétním cílem se stalo jmenování pana Bátory do funkce na Ministerstvu školství.
Útoky na jeho osobu však jsou z počátku hodně těžkopádné, postrádající tu správnou munici a tak se improvizovalo. Jakousi předzvěstí, že se cosi chystá, se stal článek Petra Kamberského v LN 15.7., „Bátorův mozek, Bátorův domek“, kde v souvislosti s funkcí p. Bátory veřejnosti podsouvá p. Kambera informaci, že p. Bátora z moci své funkce, mj. dozorem nad prodejem ministerských nemovitostí, může opatřit pro někoho výhodu a v jeho prospěch ovlivňovat prodeje těchto nemovitostí. To příliš nezabralo, protože veřejně nařknout někoho z možné trestné činnosti v řádech stovek milionů je více než na pováženou, zvláště, proběhne-li tato úvaha denním tiskem. Tak článek jaksi zapadl bez ohlasu. Pikantní na celé věci je, že p. Kamberský , tak docela zvláštně, zastoupil jiného autora v pořadí na exponovaném místě novin, kde se jeho články jinak neobjevují. Dokonce i redakce listu kurzívou oznámila, že se mimořádně jedná o jiného autora, než je na tomto místě obvyklé. Tak trochu se mi vkrádá myšlenka, že by na objednávku?
Druhá útočná vlna z nedostatku jiných možností byla regulérní „podpásovkou“. Kdosi nečestný předal soukromou reakci Ladislava Bátory v uzavřeném prostředí facebooku na veřejnou poznámku ministra zahraničí K. Schwarzenberga o osině kdesi v zadku komusi „z hlídacích psů demokracie“, za které se někteří novináři rádi považují a munice byla na světě.
Prosím, všimněte si silně vyznačených slov: v prvém případě se jednalo o soukromou korespondenci, o zpětnou soukromou reakci, zatímco v druhém případě se jednalo o více méně neslušnou poznámku primárně pronesenou veřejně vysokým státním úředníkem. To za prvé. Za druhé pokládám za velice signifikantní, že původní výrok p. Schwarzenberga jaksi z celé diskuze poněkud vyšuměl, zatímco soukromý výrok p. Bátory se skloňoval ve všech pádech a všude. Bylo by zajímavé spočítat vzájemný poměr uveřejnění těchto výroků. Na obranu K. Schwarzenberga však musím uvést, že z počátku vůbec neměl chuť se pouštět do nějakých diskuzí o výrocích na jeho adresu. Původně vzkázal cosi v tom smyslu, že ho to nezajímá, což by šlechtici slušelo více.
Celá záležitost by asi povznesenou reakcí ministra zahraničí utichla, kdyby se věci neujal p. Kalousek a vzájemná soukromá slovní potyčka mezi dvěma pány, nic jiného to nebylo, se nestala státní záležitostí a ohrozila i chod vlády.
A protože reakce veřejnosti byla na vzniklou situaci ve vládě z velké většiny odmítavá, nastalo další kolo masírování a přitvrdilo se: přišel p. Liška z propadlé strany zelených s výroky přirovnávajícího L. Bátoru ke kolaborantu E. Moravcovi a nepřímo ho nazval fašistou a antisemitou. Ulice se přidala s hesly, které si nezadaly s hrubými urážkami.
Komunistická strana a NSDAP byly postaveny mimo zákon. Tak mi dovolte projevit názor, že podle stejné logiky mohu předsedu KSČM a váženého poslance Filipa nazvat následovníkem Gottwalda, který podepsal stovku rozsudků smrti a po všech bývalých členech KSČ požadovat, aby okamžitě opustili svá místa ve státní správě.
Jistě se někdo ptá, kdo za tím stojí a komu ta kampaň slouží. Stačí si prohlédnout jeden z plakátů, který odpůrci nesli: „Chci pravdu a lásku – nechci hradní chásku.“
A JSME DOMA!
