KOZEL ZAHRADNÍKEM

PhDr. Lubomír Zaorálek, absolvent Filosofické fakulty J.E. Purkyně, jak skromně uvádí ve svém životopise, však cudně pomlčuje o absolutoriu z marxismu-leninismu a politické ekonomie tamtéž, se při posuzování užitečnosti ÚSTR pasuje do morální autority zcela v intencích svého vystudovaného filozofického zaměření: „Vymést to!“, zní jedna z jeho hluboce filozofických úvah zcela úměrná filozofickému směru, který v potu tváře vystudoval.

Gottwald kdysi v Parlamentu hřímal, že „že bude kroutit krky“, zatímco Zaorálek zatím jen „vymetá“ a skromně jen v dopise Monice Pajerové. Chápe, že stále není doba hlásat takové upřímnosti na veřejnosti, stále ještě mnoho lidí ví, co to bylo za dobu, kdy protagonisté stejného filozofického směru, který Zaorálek vystudoval, měli slovo první i poslední.

To by si měla pamatovat i Petruška Šustrová, která si s režimem, kdy Zaorálek pilně studoval onu „vědu“, užila svoje. To by mladému Uhlovi měl říci i jeho otec, pokud on sám, zahleděn do studia komiksů, realitu nevnímá, protože právě v těchto letech, letech Zaorálkových studií o třídním boji, si jeho otec šel sednout podruhé, tentokrát na 5 let.

Ale Petruška Šustrová se zdá mít pojednou krátkou paměť. Pojednou chápe, jak píše ve svém fejetonu v LN z 12. dubna, že „vlastní zkušenost nestačí“, což ano, ale chápe pojednou, že „ten, kdo bydlel v protějším bytě, může mít úplně jinou vlastní zkušenost“.

No vida, jak lze vše relativizovat, když potřebujeme argumenty sami proti sobě a vlastní zkušenosti, jen abychom obstáli s rozhodnutím více než kontroverzním.

Zkoumání doby nesvobody není jen o lidských osudech, o lidech vedle na patře, ti v dané době byli nanejvýš nedobrovolnými aktéry, méně či více aktivními, méně či více totalitou postiženi, ale rozhodně nedobrovolnými účastníky, které si totalitní režim vzal za rukojmí, ale především jde o popsání mechanismů útlaku a chování těch, jimž totalita dala moc ovlivňovat život ostatních a jak se toho do budoucnosti vyvarovat. Jde o pojmenování mechanismů zla, které se dostalo k moci na základě líbivých frází a slibů.

Nejde o spisy lidí, nejde o jejich skutky, selhání nebo aktivní podporu totalitní moci. Mnoho takových lidí většinou známe. Víme, kdy byl Falbr, Filip, Grebeníček a dozvídáme se, kdo vlastně byl i Zaorálek a další. Víme to i proto, že se s tím nijak zvlášť netají. Už totiž ani nemusí. Doba zraje. Tady bychom měli mít oči více otevřené, Petruško Šustrová. Hodně otevřené, když PhDr. Zaorálek mluví o větší „demokracii a odpolitizování ústavu“, měli bychom doslova valit bulvy, když tento novodobý Fierlinger mistruje bývalého politického vězně kardinála Duku, protože si dovolil ohradit se vůči Zaorálkovým výrokům.

Už bychom neměli jen kroutit hlavou nad tím, když předseda KSČM Filip jemně opraví Karolínu Peak v dnešní diskuzi u VM, že tu nebyl komunismus, ale socialismus; snad tím hůře, asi chtěl říci, že komunismus nás teprve čeká.

Kozlové se chtějí stát zahradníky. Už zase chtějí rozhodovat o tom, co máme nebo nemáme v zahrádce pěstovat. Nejlépe samé zelí dle nich. Ale to už tady jednou bylo. To že časem povolili nějakou tu mrkev, protože i to zelí se jednou přejí, z nich demokraty neudělalo. Už nekroutit jen hlavou, ale těm capům rázně přibouchnout vrátka rovnou před čenichem.

Otto Černý