Rande s opravdovým chlapem

    Minulou neděli večer jsme se vrátili domů z naší každoroční dovolené u manželových rodičů a babičky. Kromě spálené kůže, bolavých zad z dlouhé jízdy autem a záhadných dvou kil navíc jsem si z Floridy přivezla i několik zajímavých zážitků, z nichž jeden mě obzvlášť potěšil. Jedná se o drobnou příhodu z malé zastrčené rybářské restaurace nedaleko Tampy, do které se rádi při každé příležitosti vracíme pro vynikající mořské speciality i báječnou a romantickou atmosféru. Tentokrát se mi tam podařilo být svědkem schůzky jedné dámy s opravdovým mužským:

    Vstoupili do restaurace jen několik minut po nás, a hned plně zaujali naši pozornost. Byl to kouzelný pár. On, přibližně třicetiletý, vysoký a pohledný mladý muž, oděn do nažehlené sváteční košile, si ji pyšně vedl středem restaurace. Svou malou, drobnou postavou vedle něj vypadala jako panenka, a ve velkých azurově modrých očích jí zářila radost jako malému děcku na pouti. I ona byla oděna svátečně a s vkusem, této schůzce oba viditelně dávali velkou důležitost.
     Usadili se u vedlejšího stolu, ale on jí nejdříve odsunul židli a dvorně políbil ruku. Lehce se usmála a rozhlédla se kolem, zda i ostatní hosté v restauraci vidí, jaké štěstí ji potkalo. Naše oči se na okamžik střetly, a i já jsem se na ni usmála. Rozzářila se ještě víc, a měla jsem silný pocit, že se mě chystala oslovit, ale v tom okamžiku se u jejich stolu objevil číšník, který odvedl její pozornost. Mladík pro ni objednal víno a pro sebe ledový čaj. Poté otevřel jídelní lístek a zkušeně jí pomáhal vybrat hlavní jídlo. Snažila jsem se nenaslouchat cizímu hovoru, ale jejich tichý, urputný spor se u vedlejšího stolu nedal přeslechnout.
     "Ne, miláčku, opravdu mi stačí jen salát, vždyť víš, že jím málo," naléhavě šeptala.
     "Hloupost, jsme na večeři, musíš se pořádně najíst. A já vím, jak moc máš humry ráda," odvětil s úsměvem.
     "Viděl jsi tu cenu? Téměř čtyřicet dolarů! Máš dost svých závazků než abys mi kupoval drahé večeře," horlivě namítala.
     "Včera jsem dostal skvělou zakázku i se zálohou, dnes to chci s tebou oslavit," šibalsky na ni zamrkal, a ona nejistě ustoupila.
     Objednal jim humry se spoustou zeleniny, pečenými brambory a čerstvými houstičkami s máslem. Zatímco ona opatrně uždibovala ze svého talíře a pobaveně ho pozorovala, on se ládoval s chutí těžce pracujícího člověka a mezi sousty jí vyprávěl jakési zážitky z rybaření. Občas mimoděk něžně sevřel její malou ruku ve své ohromné dlani či pohladil prsty její štíhlou paži, a z jeho očí i pohybů čišela čistá láska, z jejích zase nekonečný obdiv a upřímná radost. Ona se hlasitě smála jeho historkám, až se několikrát zakuckala. Nad smaženou zmrzlinou se šlehačkou (výborný mexický zákusek - pozn.), o kterou se podělili, mu zase ona pro změnu vyprávěla o svých kamarádkách a dlouhých nočních telefonátech s nimi. Nyní on pozorně naslouchal jejímu hovoru, a občas její monolog přerušil dalšími otázkami. Byla to naprosto pohodová večeře dvou spřízněných duší.
     Po zaplacení účtu jí pomohl vstát ze židle a sebral ze stolu krabičku s její nedojedenou večeří, obratně zabalenou číšníkem.
     "Ta večeře mi vystačí ještě na dva dny," projevila uznání nad velikostí porce. "Ani těch potravin dnes nemusíme tolik kupovat."
     "Jen si pochutnej," usmál se a pak se zeptal: "Už sis rozmyslela, kam si vyrazíme příští neděli?"
     "Nejsem si jistá," zavěsila se do jeho paže. "Nemohu se rozhodnout mezi kinem a zmrzlinou v té nové cukrárně."
     Pomalu odcházeli k východu, a jeho veselý hlas se nesl restaurací zpět k našemu stolu:
     "Ale to je jednoduché, vyrazíme si na oboje, babi!"
     Řekněte sami, která ženská by takovému pozvání na rande dokázala odolat?

     V životě se často soustředíme na ty velké a důležité věci, a zejména na ty v budoucnosti. To je naprosto v pořádku, pokud si ale ve stejnou chvíli uvědomujeme, že náš život se skládá hlavně z tisíců maličkostí, které ovlivňujeme a můžeme provádět již dnes, a které mohou mít pro druhé lidi větší význam, než si dokážeme představit. Já své babičky ani dědy bohužel na večeři vzít nemohu, dokonce jim již léta nemohu ani zavolat či napsat. Ztratila jsem je dřív, než jsem jim mohla jako dospělá vrátit alespoň zlomek jejich lásky a péče, a udělat jim radost výletem, návštěvou či telefonátem tak, jako ji tak často oni dělali mně. A tak jsem se dávno zařekla, již kvůli svým prarodičům, že právě malým radůstkám v životě budu věnovat zvláštní pozornost.
     A jak je to s vámi?