Jak je to vlastně s těmi Amíky?

     Proti-americká nálada je v Čechách populární a u některých jedinců hluboce zakořeněná. Jelikož žiji již mnoho let v USA, zajímá mě, proč tomu tak je. Po přečtení různých článků a hlavně diskuzí docházím nutně k závěru, že hlavní zdroje nevraživosti jsou tři: bývalá (i současná) propaganda komunistů spolu s evropskou levicí, několik jedinců, kteří pobývali či pobývají dočasně v USA, a v neposlední řadě samotní Američané.

Ačkoli USA mají určitě problémy stejné jako každá jiná země a najdou se zde samozřejmě negativa, je zajímavé, že pověst této velmoci v Čechách vychází z předsudků úplně odlišných. Myslím si, že je docela zajímavé se na jejich zdroje podívat blíže.

     Nejjednodušší, ale také nejhlouběji zakořeněný problém leží ve ctyřicetileté nenávistné propagandě komunistů. Soudruzi, kteří na jednu stranu vyhrožovali celosvětovou revolucí proletariátu, se na stranu druhou divili, že vlády západních zemí přijaly různá proti-opatření. Vojenská i ekonomická převaha USA zarazila komunistům rozšíření jejich úchylných praktik do druhé poloviny zeměkoule, a stala se tak úhlavním a k smrti nenáviděným nepřítelem. Naší snaživí soudruzi pilně papouškovali nenávistná hesla z Moskvy, televize i denní tisk věrně následoval. I když jsme všichni věděli, že tyto "skutečnosti" byly buď upravené nebo přímo vymyšlené, mnozí uvěřili a mnohým zůstaly pochybnosti, které se časem různými vlivy přeměnily v nové přesvědčení. Je celkem nepodstatné, jestli tímto dalším vlivem je nabídka levných a podřadných amerických filmů v televizi, zamítnuté vízum, vyprávění známého, článek v novinách nebo výrok současného politika. Je prostě jednodušší přijmout rozšířenou verzi než se po pravdě pídit a po nastudování všech skutečností si udělat vlastní názor.
     Naše média navíc nadále zřejmě pokulhávají za informovaností, neboť například o potravinové krizi jsem se v českých novinách dočetla, ale na informaci, že prezident Bush ihned druhý den po zprávě UN uvolnil 200 miliónů dolarů na okamžitou pomoc a jen o několik dní později navrhl americkému kongresu ke schváleni uvolnění dalších 770 miliónů dolarů jsem v běžném tisku již nenarazila, zatímco na stránkách České televize byla zpráva o pomoci spojená s kritikou, že se jedná o "almužnu". USA, pro zajímavost, přispěly jen v roce 2007 částkou více než 2.1 miliardy dolarů, tedy přibližně polovinu veškeré poskytnuté pomoci, do 78 zemí světa.
     Nechci ale tvrdit, že Čechy jsou v Evropě výjimkou, právě naopak. Evropské země, které v první řadě měly výrazný podíl viny na vlnách uprchlíků a emigrantů do Ameriky nejenže musely v minulosti překousnout ekonomický růst a úspěch USA, ale dokonce byly nuceny opakovaně žádat o vojenskou a finanční pomoc, které se jim vždy dostalo. Zřejmě i tento jejich mindrák přispěl k vytvoření EU, která s nimi tak ráda soutěží.

     Druhým problémem jsou ti Češi, kteří USA navštívili nebo zde pracovali, a měli negativní zkušenosti. Věřím, že mnozí turisté měli zážitky většinou pozitivní, ale slyšela jsem i názory těch, kteří kritizovali chudší čtvrti, nepořádek a kriminalitu. Bohužel, i USA má skupiny povětšinou etnických menšin, které se nehodlají integrovat do slušné společnosti a dávají přednost drogám, prostituci a dalším kriminálním aktivitám. Tento problém, pokud vím, v Čechách existuje také, a neměl by pro českého turistu tedy být až takovým překvapením. Daleko složitější jsou zkušenosti nelegálních pracujících či těch, kteří sem přijeli za výdělkem na dobu určitou. USA jsou jiné, než Evropa. Bez znalosti jazyka i systému, český pracovník žije odtržen od života. Pracuje sedm nocí v týdnu, přes den spí a odpočívá. Z Ameriky nic jiného nemá ani nepozná, a spoření každého dolaru mu znemožňuje si užít příliš radosti. Navíc má problémy sehnat potraviny, na které je zvyklý, a ve skupině dalších Čechů se ani anglicky moc nenaučí. Mnohé mu zůstane utajeno a ještě více nepochopeno. Strach z odhalení imigračními úřady a nutnost si mnohé odepřít se na člověku časem hluboce podepíše. Skupiny, které jsem poznala, se brzy obrátily k alkoholu a drogám, členové trpěli ponorkovou nemocí. Vztahy se rozpadly, manželství skončila. Lidé byli nešťastní a vinu za svou špatnou situaci dávali samozřejmě Americe. Znala jsem i manžele, kteří měli přímo panický strach někam pořádně vyrazit nebo si něco koupit, aby to nebyly vyhozené peníze. Paní, ač z domova vystudovaná učitelka, neuměla ani po několika letech pořádně anglicky, neboť nepracovala a placený kurz na univerzitě odmítala s tím, že už vysokou má. U budoucí učitelky mě takový přístup ke vzdělání docela překvapil. Dovedu si ale živě představit, jak asi tito lidé o Americe doma vypráví, aniž z ní něco skutečně poznali.

     Posledním problémem jsou ovšem sami Američané, a hlavně jejich povaha a přístup k okolnímu světu. Na podrobnější popis a zkoumání historie i souvislostí tu není dostatek prostoru, a každý, koho to opravdu zajímá, by si to měl nastudovat z jiných, pověřenějších zdrojů. Souhrnem by se dalo říci, že Američané jsou velmi sebekritičtí k vlastní vládě i historii, a také se svými názory netají. Jak víme, není lehké být občanem malého státu uprostřed Evropy. Není ale ani lehké být občanem velmoci, která vznikla na cizím území z uprchlíků a vyhnanců jiných zemí, musela si vybojovat samostatnost i hranice, a postavit celou zemi od základů během velice krátké doby. Ačkoliv většina původních obyvatel na území dnešní USA zahynula vinou epidemií pravých neštovic a ačkoliv většina Indiánů byla vyhubena Spaněly, stejně tak jako v případě otroků (kdy USA dovezly z Afriky pouze okolo 6% ze všech otroků dovezených do Jižní a Severní Ameriky), USA přijaly odpovědnost za svou minulost a snažily a snaží se skutky svých předků napravit. Právě tato sebekritika a upřímnost jsou občas světem viděny jako slabost, i když se jedná o pravý opak.
     Je dobré si uvědomit, že v zemi, kde se skandály i problémy vystaví do "výkladní skříně" všem na oči, kde má každý nějaký názor i nápad a i na ten nejpitomější si otevře webovou stránku nebo o něm napíše článek či natočí film, demokracie stále funguje. Je také dobré si uvědomit, ze lidé takto kritičtí k sobě i své vládě a otevřeni k diskuzím jsou věrohodnějšími přáteli než ti, co kují pikle potichu a v ústraní, a nevíme o nich vůbec nic....
     Není jednoduché popsat typického Američana, stejně jako u typického Evropana. Lidé v mém okolí jsou slušní, zdvořilí a přátelští. Jsou pracovití a mají normální rodinný život, jen dětí mívají více než vidíme v Čechách. Rodiny žijí v domcích, na verandách grilují večeře a na zahradě hrají baseball se svými potomky. Když projdete kolem, budou na vás mávat a s úsměvem zavolají "Ahoj", i když vás neznají. V obchodě vám podrží dveře a budou se rozplývat nad vaším roztomilým dítětem. Pokud se vám rozbije auto na silnici, okamžitě zastaví a přesvědčí se, jestli nepotřebujete pomoc, popřípadě zavolají policajta, který s vámi na tu pomoc počká. Na druhou stranu zde žijí i blázni, opilci, narkomani a zločinci, jsou tu snobi i podvodníci, ale na takové zase často nenarazíte. V současné době zde všechny trápí zdražování benzínu i potravin, ale doufají, že se nepříznivá situace brzy zlepší.
     Vím, že mnohým lidem leží v žaludku Afghánistán a Irák. Války jsou hrozné,a v ideálním světě bychom je neměli. I Američané jsou válkami unaveni a znechuceni, a přáli by si je co nejrychleji ukončit, ale tak, aby bylo v těchto oblastech bezpečno, což zajisté nebude snadné. Je jisté, že teroristické útoky 11. září Američany poznamenaly. Ukázaly jim totiž, že ani ve své vlasti nejsou nezranitelní, a že se nevyplácí nepřítele podceňovat. Ačkoli si válku nepřejí, chtějí chránit sebe i své spojence před dalšími šílenci, což je úkol zajisté nesnadný. Nedělám si žádné iluze ani o politice ani o vedlejších zájmech politiků, ale doufám, že snad díky i jejich pudu sebezáchovy i tyto války v dohledné době skončí.
     Pokud se zamyslím nad jmenovanými důvody proti-amerických nálad, je pochopitelné, že si je lidé ani pořádné neuvědomují, natož aby se snažili o větší objektivitu. Zatvrzelé odpůrce nepřesvědčí nic, a to je jejich právo, které jim určitě nikdo nebere. Pokud má ale někdo mysl otevřenou a zajímá ho i jiný pohled, možná mu tento příspěvek něco řekl a dal podnět k zamyšlení.

Na závěr bych ráda citovala herečku Lily Tomlin:
"Devadesát osm procent občanů této země tvoří slušní, pracovití a poctiví Američané. Jsou to ale ty dvě mizerná procenta, která poutají veškerou pozornost. No ale - vždyť jsme je zvolili..."