Okraden v Miláně aneb chybami se člověk učí

Loňský prodloužený červencový víkend jsme využili k letecké návštěvě Milána. Cílem naší cesty byla  Massenetova opera Manon v proslulé La Scala. Letenky, vstupenky do opery i ubytování se dají snadno objednat z domova prostřednictvím internetu. Oželet jsme museli pouze fresku Leonarda da Vinci Poslední večeře, na níž jsou lístky vyprodány několik měsíců dopředu.  

V hlavních rolích dokonale provedené čtyřhodinové opery vystoupili Albánka Ermonela Jaho a Američan Matthew Polenzani. Během pobytu jsme prochodili centrum města křížem krážem. Obrazárny se pyšní skvělými díly starých mistrů, jímž vévodí Muzikant Leonarda da Vinci.  Manželku však nejvíce nadchl Hayezův Polibek, zatímco mne uchvátila pozoruhodná díla futuristy Boccioniho. V bazilice sv. Ambrože, jejíž počátky sahají do 4. století, jsme viděli svatbu doprovázenou překrásnými zpěvy dívčího sboru.

Do Milána se jezdí hlavně na nákupy, o čemž svědčí nekonečné davy módních oděvů chtivých žen různé pleti a národnosti v nákupních třídách. Ruština je mnohdy slyšet víc než italština.  Mezi letištěm a centrem pendlují v krátkých intervalech snadno dosažitelné autobusy. Metro je spolehlivé, člověk se však v něm musí mít na pozoru, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Při nástupu do vagónu jsem vláčel za sebou v tlačenici kufr, když mi kdosi pod nohy upustil klíče, jež se poté snažil sebrat. Jakmile se dotyčný vzdálil, zjistil jsem, že nemám peněženku, kterou jsme posléze našli na zemi vagónu bez peněz. Naštěstí jsem většinu hotovosti uchovával na jiném místě a zloděj nevzal platební karty ani občanku. Zjevně nechtěl u sebe nechávat předmět doličný pro případ, že by ho někdo chytil za ruku. Zvolený okamžik krádeže mezi dveřmi zavírající se soupravy metra je velice mazaný, neboť oběť odjede dříve, než zjistí ztrátu, zatímco pachatel či pachatelé zůstanou na peróně.  

Minulý víkend jsme se téměř po roce opět vypravili na Apeninský poloostrov. Cílem víkendového zájezdu bylo tentokrát věčné město Řím. Z domova jsme prostřednictvím internetu měli objednán vstup do Vatikánských muzeí, čímž jsme si ušetřili několikahodinovou frontu. Uvnitř jsme trochu tápali, neboť jsem průvodce zapomněl v hotelu. Sice jsme omylem vynechali obrazárnu, zásadní dílo „Athénská škola“ a Sixtinskou kapli jsme však shlédli. Poté jsme částečně výtahem a částečně po schodech vystoupali na kopuli a tudíž se dostali bez fronty do chrámu Sv. Petra. Pouze v Colosseu jsme museli vystát hodinovou frontu, protože jsem nevěděl, že se vstup dá též objednat předem. Když jsme tam byli před 15 lety, bylo všude mnohem méně lidí. Agilní sestra nás honila jak nadmutou kozu, a tak jsme stihli prochodit většinu nejvýznamnějších památek včetně čtvrti Trastevere na druhé straně Tibery. Pro mne byla největším zážitkem zmíněná Raffaelova Athénská škola, dámy nejvíce okouzlila ze slavného filmu „Prázdniny v Římě“ známá Fontana di Trevi, u níž jsme byli dokonce dvakrát.

Při vstupu do přecpaného vagónu metra jsem zavelel: „Pozor na zloděje!“. Římští kapsáři neumí česky a tak si přes mé varování vybrali za svoji oběť naše kvarteto. Jeden z nich se z vagónu tlačil proti nám a tím nám bránil ve vstupu a snažil se nás rozptýlit, zatímco jeho komplic už prohmatával sestřinu tašku, u níž se mu podařilo rozepnout zip na postranní kapse. V ní se však k jeho zklamání skvěl pouze obří mobil pro seniory, s nímž by ho karabiniéři nejspíš vzápětí chytili, takže raději odešel s nepořízenou.  Tentokrát nás nedostali:)