Jó to jsem ještě žil

Jó vzduch byl plnej boje jak jsem tak do něj pliv Ta slina byla moje a já byl ještě živ A barva stejnokroje mě hřála na těle Jó vzduch byl plnej boje a byla neděle 

http://www.youtube.com/watch?v=7Zdrw6SKv_s

Připomenutím geniálního protiválečného textu Jiřího Suchého jsem se v tomto svátečním období chtěl s čtenáři - najdou-li se nějací - podělit o svou radost nad tím, že žijeme v unikátní době, kdy již celá generace obyvatel české kotliny nepoznala válečné útrapy ani opravdový hlad a nádavkem se v posledním čtvrtstoletí může těšit z nebývalých individuálních svobod.

Nejsem si jist, zda si toho dokážeme dostatečně vážit. Mám pocit, že naše společnost jde z extrému do extrému. Zatímco po sametové revoluci jsme se považovali za středoevropského tygra a za jeden z nejkulturnějších národů na celé planetě, v poslední době trpíme sebemrskačstvím a sami se ve vnímání míry korupce řadíme do společnosti necivilizovaných zemí. Nešvary musí být tvrdě potírány. Boj proti nim by se však neměl zvrhnout v hon na čarodějnice, který zanáší nedůvěru do mezilidských vztahů a vršením byrokratických překážek dusí investiční aktivitu.  

Radujme se z toho, že můžeme být svým bližním nápomocni dobrým skutkem či dobrým slovem, radujme se, že můžeme svobodně cestovat, svobodně volit svou vládu a poté ji bez omezení na internetu kritizovat; radujme se, že žijeme.

Přeji všem lidem slunce v duši.