Dlouhé noci s vetřelcem

Stačí malá chvilka nepozornosti. Vetřelec se usadí ve vašem těle a začne vás trápit. Každý rychlejší pohyb vám způsobí bolest, musíte zapomenout na sportování i práce na zahradě, po níž se šouráte jako stařeček.

Přes den to je ještě jakž takž k vydržení. Sice se smutkem v duši přihlížíte, jak ostatní hrají volejbal či badmington, ale alespoň můžete číst, sedět u PC nebo hrát šachy, luštit křížovky a sudoku.

Nejhorší je noc. Už přemístění vetřelcem napadeného pohybového aparátu z vertikální do horizontální polohy dá pořádně zabrat. Protože každé pohnutí je doprovázeno krutou bolestí, jste odsouzen proležet celou noc na zádech. Běda vám, neubráníte-li se kýchnutí nebo zakašlání. Nutkání na záchod ve vás vyvolá nesnadnou volbu: zkusit to vydržet do rána nebo podstoupit utrpení při vstávání a opětovném ulehání do postele? Ráno máte pocit, že jste oka nezamhouřil.

Konečně se rozbřesklo a mohl jsem vstát. Osoba blízká se zeptala: "Tak jak se ti spalo se zlomeným žebrem?" "Dovedu si představit lepší společnost", odvětil jsem pokoušeje se vyloudit v strhaném obličeji s kruhy pod očima strnulý úsměv. "Každopádně jsem rád, že další noc nastane až za šestnáct hodin."

Uběhly dva týdny. Vetřelec notně zeslábl, už se připomíná jen občasnou snesitelnou bolestí v zádech. Vše nasvědčuje tomu, že mele z posledního. Doufám, že bude brzy zdolán. Ještě neskáču přes kaluže, svět je však mnohem veselejší, i když zrovna venku prší.

Opět se potvrdilo, že všechno špatné je pro něco dobré, neboť jsem díky této příhodě učinil významný objev. Zásluhou pana prezidenta je notoricky známé - a to nejen notorikům -, že nezřízené pití vodky způsobuje virózu. Mně se s nasazením života podařilo experimentálně prokázat, že požití Metaxy v množství větším než malém má za následek pošramocení žeber.