Zdravotnické poplatky a péče v USA

Zdravotní pojištění ve Spojených státech není zakotveno v ústavě ani v zákonech (prezident Obama se teď o to snaží) a každý se musí pojistit sám, buď přes pojišťovnu, nebo zdravotnické středisko. V případě těch velmi chudých nebo úrazů hradí lékařskou péči stát, ale nepřejte si vidět, jak taková zdravotnická zařízení vypadají. Postele na chodbách a špína.

Přesto si málokdo na to, že musí platit, nestěžuje. Budu vycházet z vlastní zkušenosti za posledních 22 let pobytu v USA, blízko Bostonu ve státě Massachusetts. Naši děti v té době studovaly na vysoké škole a tam měli zvláštní zdravotní pojištění, částečně dotované státem a vlastním stipendiem.

x My dva s manželkou jsme byli pojištěni na klinice blízko našeho bydliště, dohromady za $700 měsíčně, což neobsahovalo zubaře a léky. Vytržení zubu stálo $200, plomba o něco méně. Léky jsme si platili sami. V mém případě to bylo kolem $ 350 měsíčně, protože jsem potřeboval pět různých léků. To všechno při měsíčním příjmu $2500. Ceny uvádím v dolarech, protože není možné prakticky tyto sumy převádět na české koruny. Za jednotlivá návštěvu u lékaře se platilo $10, což byl poplatek za stejnou službu, jako se dnes platí těch 30 Kč u nás. Návštěva pohotovosti nebo pobyt v nemocnici byl zdarma, včetně stravy, vyšetření, operací, léků, atd.

x Základní prohlídka u praktického lékaře byla vždy v objednaný čas (a to opravdu na minutu, žádné čekání!) a trvala normálně pět minut. Lékařka, kterou jsme znali celých 22 let a která byla více méně naší velmi dobrou známou, mi jednou řekla: „Nemohu se s tebou bavit, protože má na vyšetření pět minut a těch dalších deset (15 minut celkem, určených každému pacientovi) musím zanášet údaje o tvém zdravotním stavu na počítač.“ U odborných lékařů se rovněž objednávalo, ale vyšetření trvalo tak dlouho, jak bylo nutné, profesionálně a bez zbytečných řečí. Za celou dobu svého pobytu v USA (skoro 40 let) jsem nikdy nemusel dát žádnému lékaři ani zdravotnickému personálu jakýkoliv dárek nebo peněžní odměnu. To by bylo, jak mi bylo několikrát vysvětleno, pod jejich etickým standardem.

x Jak středisko, kam jsem chodíval na prohlídky a ambulantní ošetření, tak i nemocnice, ve které jsem byl celkem pětkrát, měly to nejmodernější vybavení, chodby vymalované, podlahy stále udržované personálem v naprosté čistotě, moderní a pohodlný nábytek, časopisy, na oknech záclony, všude automaty na nápoje a občerstvení. Tam si člověk připadal jako opravdu respektovaný zákazník.

x Sestřičky a lékaři byli vlídní a stále se usmívali, na dveřích cedulky „Nečekejte – zaklepejte!“ a sepisování formulářů probíhalo rychle a odborně. Za příplatek $50 denně si mohl pacient vyžádat jednolůžkový pokoj s televizí a telefonem, jídlo a la carte vybrané ze šesti chodů a návštěvy celých 24 hodin.

Předkládám tato fakta, nabytá vlastní zkušeností aby si čtenáři blogu mohli učinit představu, jestli by jim takový systém, nebo jeho mutace vyhovovaly, nebo ne.