Ladislav Smoljak a Jára Cimrman na obláčku

Zemřel jeden ze životopisců Járy Cimrmana, Ladislav Smoljak. Seznámili jsme se v divadle SEMAFOR někdy v říjnu 1959, kde začínal se svou první hrou „Ukradený měsíc“, ke které jsem pořizoval fotografickou dokumentaci.

Ladislav SmoljakFoto Otakar Richter

Láďa Smoljak, společně se Zdeňkem Svěrákem, vytvořili postavu českého genia, která má v naší zemi stejně významnou pozici, jako Babička Boženy Němcové, nebo Josef Švejk Jaroslava Haška.

Po mém návratu z ciziny jsme se občas s Láďou vídali a diskutovali o všem možném, většinou o drzosti komunistů, proti kterým, ještě s dalšími, organizoval petice. Moc jsem ho za to obdivoval, že při veškeré své tvůrčí práci si našel čas i na politickou práci, tak nutnou a mnohými tak podceňovanou.

Láďa byl takový renesanční člověk: filozof, režisér, herec, génius, filmový scénárista, dramatik, myslitel, príma kluk, redaktor Mladého světa a Mladé fronty, a mimo toho ještě asistent na katedře jaderné fyziky, což o něm málokdo ví.

Mnohokrát jsem ho fotil a dělal s ním rozhovory. Byl nobyčejně vtipný. Tak například:

„Co si myslíš o divadle?“ „Obvykle kritika chválí dramatika, který umí vyvolat slzy. Stejný talent ovšem má i obyčejná cibule.“

„Proč ses z vědce stal umělcem?“ „Věda uklidňuje. Umění je tu proto, aby znepokojovalo.“

„Nešťastná láska?“ „Největší smůla v lásce je, když se člověk nešťastně zamiluj do své vlastní manželky.“

Několikrát jsem šel za ním po představení do šatny. Vždycky se usmíval, když hlediště bylo plné mladých lidí. To se Zdeňkem Svěrákem věděli, že něco dělají dobře.

Naposledy jsem ho potkal v Jungmannově ulici, před bývalým obchodním domem Teta.

„Co plánuješ?“ ptal jsem se. „Nic, asi už nic pro divadlo nenapíšu.“ „Neříkej, přece se nevzdáš dalších objevů v životě pana Cimrmana.“ Usmál se: „No jo. Včera jsem se dozvěděl, že v jednom ze svých povolání byl Jára truhlářem a tesařem. Vymyslel židli se třemi nohami. Logické, ne? Tři nohy tvoří rovinu. A Cimrman, německy psáno Zimmermann, znamená v němčině „tesař“. Jenže nějaký nedovzdělanec to přeložil doslovně jako „pokojský“. Tak já už musíme jít, ahoj!“

Chytrý, vtipný, rovný a řekl bych i nenahraditelný.

Ladislav Smoljak.

Už od dneška večera se v nebi pravděpodobně vyptává Járy Cimrmana na věci, které neměl čas za svého života tady u  nás dole odhalit.