Byl Roger Moore nejlepším James Bondem?

Nedávno jsem viděl v televizi starou bondovku v hlavní roli s Roger Moorem. A to mi připomnělo osobní setkání, které jsem s ním měl v roce 1977. V hamburské redakci týdeníku „Stern“ nastalo pozdě odpoledne značné pozdvižení. Na premiéru svého filmu „Muž se zlatým koltem“ přijede sám Roger Moore, představitel Jamese Bonda ! Z toho se musí udělat reportáž.      

Roger Moore

Když v nabitém premiérovém kině zhasla světla a všichni očekávali titulky filmu, ozval se z reproduktoru hlas: „Meine Damen und Herren, dnes večer vás osobně uvítá Agent 007, Mr. Roger Moore.“ Potlesk a krátký projev. Po projekci jsem požádal pana Moora, jestli by mi věnoval hodinku na rozhovor. „James Bond“ souhlasil a pozval mě na dvacátou třetí hodinu.

V hotelu „Vier Jahreszeiten“, kde byl ubytován, jsem chtěl právě zaklepat na jeho dveře, když ty se prudce otevřely a z nich vyběhly dvě spoře oděné dívky a za nimi viditelně rozhněvaný Roger Moore. Pokynul mi, abych šel dál a zavřel za mnou dveře.

„Představte si,“ postěžoval si, „že pořadatelé mi sem chtěli na noc strčit dvě šlapky, jako zvláštní pozornost. To je neslýchané! A přitom je všeobecně známo, že moje manželství je jedno z nejtrvalejších.“ Ještě chvíli supěl a pak mi nabídl výbornou skotskou whisky, Glenfiddich. Chvíli jsme seděli mlčky, až se sám zeptal: „Co jste chtěl ode mne vědět?“

Šel jsem rovnou na věc: „Moc by mě zajímalo, proč tak inteligentní muž jako vy, hraje zrovna v takové kategorii filmů, jako je James Bond? Není to ponižující?“ Čekal jsem, že se urazí nebo mě vyhodí. Zcela naopak. Zamyslel se:

„Podívejte se na to z praktické stránky. Když vám někdo šest týdnů patlá trochu líčidel na tváře, požádá vás, abyste běžel deset metrů s pistolí v ruce, obklopí vás hezkými holkami a za to všechno vám zaplatí milión dolarů, neudělal byste to taky?“

„Máte pravdu,“ zasmál jsem se. „Takže žádný Shakespeare, sir Lawrence Olivier, a umělecké ambice?“

„Ani náhodou. Jen hotovost v bance. To mě zajímá. Vedu náročný život.“ Hodiny ukazovaly tři ráno. Láhev jsme vypili a Roger objednal u noční služby další. Uvědomil jsem si, že je to neinteligentnější herec, jakého jsem kdy poznal. Nabídl mi tykání, což v angličtině znamená, že jsme si začali říkat křestními jmény. Ani jednomu z nás se nechtělo spát, přestože nad jezerem Alster, u něhož hotel stojí, už svítalo.

„Povím ti ještě jednu historku,“ nabídl Roger. „Tu nikdo nezná. Když bylo mému synovi pět let, vzal jsem ho do jedné velmi dobré restaurace v Curychu. Objednal jsem mu sýrovou omeletu, kterou miluje a slíbil, že když ji celou sní, dostane zmrzlinu. Nadšeně se pustil do jídla a už skoro končil, když se mě najednou zeptal: „Tati, co bys udělal, kdyby teď do téhle restaurace vstoupil James Bond?“ Asi jsem udělal překvapený obličej:

„Christiane, proboha, já jsem přece James Bond!“

Christian mávnul rukou: „Já vím. Ale já myslel opravdový James Bond – Sean Connery!“

To mě tedy vzalo. Nasadil jsem přísný výraz a řekl to, co mě okamžitě napadlo: „Tak! A žádná zmrzlina!“