Před časem jsem se dozvěděl, že jeden čerstvý absolvent VŠE neuspěl ve výběrovém řízení. Vlastně normálka, nic zvláštního se nestalo. Přesto mne jeho příběh zaujal. Možná, že si díky němu dokážete odpovědět na otázku proč vás nebaví práce, kterou děláte.
Mladý muž, díky svým studijním výsledkům a aktivitám už během vysoké školy, získal profesionální nabídku na místo do finančního oddělení v prestižní IT společnosti. Náplň práce jej přesto příliš neoslovovala, protože jeho snem vždy bylo obchodovat na burze a zejména jej v posledních 3 letech přitahovaly obchody s měnovými kurzy - Forex. Zjistil, že takovéto místo nabízí v jedné z největších zajišťoven světa. Lákal jej nejen obor potenciálního zaměstnavatele, ale zejména vidina takového druhu práce, ve které by do značné míry mohl uplatnit svého dlouholetého koníčka – obchodování s finančními deriváty. Vidina tohoto místa jej nadchla a proto se výběrového řízení zúčastnil.
Výběrové řízení probíhalo dvoukolově:
- kolo – osobní rozhovor, zejména zjišťování vhodnostních stránek uchazeče (osobní vlastnosti, motivace k pracovní pozici, rozhovor s potenciálním přímým nadřízeným - vlastně zjišťování toho, zda by vhodně zapadl do pracovního týmu. Uspěl a byl pozván na 2. kolo, kde měl prokázat, jak ovládá práci v Excellu.
- kolo – o 14 dní později prověření dovednosti práce s excellem (prověření dovednosti používání jednotlivých funkcí potřebných pro provádění specofických finančních analýz). Prakticky se jednalo o zjištění do jaké míry ovládá potřebné operace pomocí klávesových zkratek. K cíli se vždy dostal. Bohužel bez klávesových zkratek, pomocí vlastní dedukce. – A výsledek? – děkujeme, nemáme zájem! Toť vše!!!
A pointa? Tento mladý muž se svým koníčkem intenzivně zabývá 3 roky, prakticky provádí obchody a spravuje kapitál svých přátel, absolvoval část svého studia v zahraničí, absolvoval řadu kurzů ve své zemi i v zahraničí a mimo jiné absolvoval na výbornou i zkoušku z užívání excellu na své vysoké škole! „No smůla“, řekl mi. A tím to celé vlastně skončilo. Prostě se smířil s tím, že dostal zápornou odpověď a neměl potřebu se ptát na to nejdůležitější. Proč neuspěl.
Nevěděl, nebo nenašel odvahu zeptat se na důvody svého nepřijetí. Neuspěl a neví co udělal špatně. Neuspěl a neví, na čem má dál na sobě pracovat. A já se ptám dál: Proč? Proč si mladý člověk neváží sám sebe? Vždyť kolik asi podobných absolventů se hlásí na toto místo? Zvláště, když tato nadnárodní superspolečnost místo i nadále ještě měsíc toto místo inzerovala? Proč nebojuje o vysněné místo dál? Proč se neptá na druhý pokus? Proč nemá potřebu si hlídat svoji investici? O jaké investici mluvím? Třeba o té, že mezi prvním a druhým kolem zrušil plánovaný trip s kamarády a zabýval se zdokonalováním svých dovedností práce s excellem. Konzultoval toto s kamarády, studoval manuál. A výsledek je, že ani neví v čem neuspěl. Ještě jednou: Neví v čem neuspěl! Neví, na čem má zapracovat, aby příště uspěl! A kdy vlastně může být to příště? Teoreticky možná zítra, možná pozítří, možná za měsíc, nebo za rok? Omyl! Žádné příště nebude. Raději nastoupil na místo, které sice pro něj není tak sexy, ale je to jistota. Bude účetním. Možná dobrým účetním. Sice to nikdy nechtěl dělat, ale nějak se začít přece musí. A mezitím ztratí šťávu a nadšení!
Kdo vraždí nadšení mladých lidí? – Personalisté, kteří při své profesionalitě nepovažují za potřebné rozebrat s uchazečem jeho výsledky? Personalisté, kteří nejsou ochotni investovat zlomek času oproti množství času a energie, které investoval tento kluk? Nebo škola, kde vyučující často jen zapíší výsledky v bodových hodnotách do informačních systémů a student se vlastně ani nedozvídá co umí a co neumí. Ví jen, jestli zkoušku nemá nebo má? Je veden k poslušnosti a ne k tomu, aby měl potřebu na sobě pracovat! Naučil se přijímat nekvalitu! Samozřejmě je jednoduché říct: Ale vždyť je to jeho problém. Nevyšlo jedno, vyjde druhé a konec konců však nějakou práci má!
Já si to nemyslím a proto taky poradím: Chlapče posaď se teď ke svému počítači a napiš řediteli pobočky a nebo třeba i nejvyššímu řediteli nadnárodního koncernu o neprofesionalitě jeho personalistů, ukaž jim, jak na sobě makáš, že se chceš všechno naučit a že tvým životním přáním je vydělávat peníze právě tomuto gigantovi. A hlavně, že žádáš o osobní schůzku s ním, případně jiným personalistou. Třeba i v jiné zemi. Možná poletíš na druhý konec světa, aby sis dal kafe s nějakým páprdou. A možná tě stejně nevezmou. Ale ty zvítězíš, protože sis sebe začal vážit. Začneš si vážit svých snů, své energie a už budeš vědět co to je odpovědnost sama za sebe. Začneš za sebe bojovat a možná jednou tuto firmu budeš řídit. A nebo nějakou jinou. Už budeš vědět, co je pro úspěch nezbytné! A hlavně jednou budeš mít práci, která tě baví.
(Na téma Jak získat dobrou práci budu zde zveřejňovat i další náměty).
