Jágr ještě bude reprezentovat

Dva týdny po skončení hokejového šampionátu je ta správná doba se s odstupem podívat na odhalené emoce. Nejvíce nás asi zaujal opět výborný výkon Jaromíra Jágra a jeho opětovné loučení v reprezentaci. Nebylo poslední.

Náš mozek rozhoduje za nás

Svoje tvrzení opírám o teorii tzv trojjediného mozku, která říká, že náš mozek je tvořen třemi odlišnými mozky, které vznikly v odlišné době našeho evolučního vývoje. Je to kmenový mozek - mozek přátelských plazů a ještěrů, mezimozek jako mozek dravých šelem a velký mozek jako mozek racionálních primátů. Tyto mozky spolu neustále komunikují a odlišují se od sebe mimo jiné tím, že produkují odlišné myšlení. Zpravidla se stává, že jedna část mozku nás ovládá více, nebo že jedna část mozku nám k našemu životu příliš nepřispívá.

Marečku podejte mi pero

V knize Za to můžeš ty... můj mozku v kapitole Jak se prosazují konstatuji, že lidé s dominantou plazího mozku jsou svým okolím, nebo stávajícími kolegy, přesvědčování, aby se například přihlásili do konkurzu. Vyvolává se v nich pocit spasitele „Co s námi bude, pokud to nevezmeš?“ V plazí hlavě to působí zmatek. Nechce se lišit od ostatních. Chce být i nadále jedním z nich, ale na druhé straně kamarádi, přátelé, po něm žádají, aby je zachránil, a odvolávají se na jeho hodnotu pomáhat ostatním. Nátlaku nakonec zpravidla podlehnou a přijmou roli, o kterou vlastně ani nestojí a pak se snaží i přes svoje přesvědčení odvádět maximum. Vymáčknou ze sebe snad i více, než na co v danou chvíli mají. Typický příklad je ukázán ve filmu Marečku podejte mi pero, kdy Jiří Sovák alias Jiří Kroupa nastoupil na večerní školu dodělat si maturitu. Jinak hrozilo nebezpečí, že by se vedoucím stal ten "vůl" Hujer a všechno by dopadlo špatně.

Lidé jsou více, než stát

V minulých dnech jsme viděli obdobný případ plazího obětování se ve prospěch celku, když Jaromír Jágr kývl trenéru Růžičkovi na žádost o pomoc hokejové reprezentaci na domácím světovém šampionátu. Klobouk dolů před jeho výkony, kdy byl po právu oceněn nejužitečnějším hráčem nejen našeho týmu, ale celého mistrovství. Všimněme si však argumentů a zdůvodnění, která Jágr vyslovil pro Českou televizi. Cituji z článku Jágr po porážce od USA: V reprezentaci končím.

"Útočník Floridy řekl, že jeho rozhodnutí po loňském prohlášení o konci reprezentační kariéry změnilo několik faktorů souvisejících s domácím šampionátem. "Už to, že jsem byl tady... Kdyby to nebylo doma, tak bych nejel. Hlavně mě zlomili fanouškové, otec si přál, abych hrál, a také Růča (Martin Ručinský). Bylo by skvělé, kdybychom to zakončili," řekl Jágr.

Čtyřiačtyřicetiletý Ručinský, který pomohl Litvínovu k titulu, byl v Růžičkových plánech, ale nakonec jej o start připravilo zranění. "Hráli jsme spolu od šestnácti let ve stejných kategoriích. Kdo může říct, že se stejným hráčem hrál 25 let, což by bylo unikátní. Škoda, že se zranil, byl jeden z těch, kdo mě nahlodali," podotkl Jágr.

K účasti na letošním šampionátu jej přesvědčil také Růžička. Jágr po příletu z Floridy před turnajem prohlásil, že neodmítá pomoc, když jej někdo požádá. Další přemlouvání o pokračování by ale podle něj bylo už zbytečné."

Pro plazí mozek je rovněž největším závazkem slib člověku. Zavázanost lidem, kterým něco slíbil, protože mu na lidech a vztazích s nimi velmi záleží. Porovnejme nyní další Jágrovo vyjádření.

"Život jde dál, s hokejem nekončím, minimálně rok budu ještě hrát na Floridě. Počítám, že se vrátím a minimálně rok budu hrát v české lize. S hokejem nekončím, ale je čas," prohlásil Jágr. S reprezentací už nepočítá. "Ne, prostě... to už... já už na to nemám. Mohu odevzdat maximum, ale je čas se posunout dál."

"Děkuji fanouškům, kteří mi v kariéře pomohli. Je neskutečná odměna, když se něco povede a vy vidíte, že za vámi stojí davy. Na druhou stranu je to velká zodpovědnost. A čím je člověk starší, tím méně chce lidi zklamat. Když tam jdete, tak víte, že někdo na vás upíná oči a všechna naděje jde k vám. Vy jim to ale nemůžete nijak vrátit, protože už to nešlo, což je pro mě strašné zklamání. A já to nechci zažívat znovu, jelikož mě to ničí," uznal Jágr.

 "Jsem nakonec rád, že jsem se šampionátu zúčastnil, diváci byli ke mně perfektní a já se jim snažil odevzdat maximum každý zápas. Někdy to je lepší, někdy to je horší. Vždycky jsem jel nadoraz."

Potřebuji, abyste mne potřebovali...

Když jsem si vyslechl Jágrovo vyjádření nabyl jsem dojmu hraničícího s jistotou. Jágr ještě neskončil. Bude-li třeba a bude-li požádán o pomoc znovu pomůže. Nebude to asi na příštím mistrovství, ale Olympiádu v 2018 bych viděl docela reálně, pokud mu to zdraví dovolí a mladí hokejisté jako Pastrňák nebo Hertl budou zraněni a zkušený střelec Voráček to všechno sám nezvládne. A bude záležet i na tom, kdo jej požádá. V tomto směru je na Jardu a jeho trojjediný mozek spoleh. Vždyť na stejném principu se stal i majitelem kladenského hokejového klubu.