Díky Vám, paní Urbánková.

To jednání se pomalu chýlilo ke konci. Podíval jsem se do okna. Bouřka! Blesk stíhá blesk. Provazy vody.   Naposledy jsme na sebe pohlédli. Stiskli si ruce.  

Jak se dostanu k autu?

Procházím kolem úslužné sekretářky.

Velké, výrazné, tmavé oči se mnou navazují poslední kontakt.

Na tváři ještě vykouzlí úsměv. - Jí je hej!

Přemýšlím, jak se vypořádat s bouřkou. Zvažuji možnosti.

1. Počkat, až přestane?
2. Přeběhnout?
3. Nejsem z cukru.

Vyhodnocuji důsledky

1. Přijít pozdě na další jednání?
2. Přijít mokrý na další jednání?
3. Zničené potahy v autě?
4. Rýmečka
5. Teplotka
6. Ztracený obchod
7. Neuživím se
8. Umírám

Neexistuje dobré řešení.

Zadrmolím to klasické.

“Mějte se hezky. Děkuji za kafe a na shledanou”.

“Pane Orlito, máte už náš deštník?

Ani nečeká na odpověď.

Podává mi velký, nový, krásně zelený, perfektně složený deštník.

S velkým logem. Nechápu, kde jej vzala.

„A nemusíte nám jej vracet.”

Ještě jednou ji poděkuji.

S chutí vykračuji do krásného, letního deště.

Jsem rád, že existují reklamní předměty!

Už vím, jak používat reklamní předměty!

Jsem rád, že existují vnímaví, empatičtí, "zelení" lidé.

Už vím, proč je potřebujeme!

Díky za tuto zkušenost!

P.S.: Ještě nestihl deštník doma uschnout a začalo znovu pršet.

Oknem jsem zahlédl mladý pár. Vedli se za ruce a ….

… potřebovali deštník.

I v dešti můžete mít krásný den.