Pane Bože, co to tu stále tak smrdí. Větrám již druhý týden jako šílená, očichávám byt, čichám si i k ponožkám, dýchám si do dlaní, zda si jen nefuním pod nos. Nic, mé čenichací schopnosti jsou mizerné.
A tak jsem se v dobách mých svobodných seznámila přes seznamku. Týpek sympatický, pracovitý, vtipný, motocykl naše společná vášeň a radost. Co víc si přát. Dle jeho slov vysoký až až. Mám ráda vysoké muže.
Páteční podvečer, dámský dýchánek v mé kuchyni, drbání chlapů a smích nám přeruší drnčení telefonu a v něm nadšený hlas: Tak jsem tady, lezu z auta. Kde tě mám hledat Krásko?
Pro Krista pána! Nenávidím překvapení. Jsem kardiak sakra!
Zmatkuji a poskakuji vyjeveně kuchyní. Holky namáčklé na zácloně.¨
Hele – on je nějaký přičmoudlý! Jé- to je prcek! Cože?: bystřím a letím k oknu. Je to tak! Malý, zdá se vážně i přičmoudlý, v dřevácích z kravské kůže, průramky zmačkaného tílka do půl pasu. Z auta padá sláma, bláto a valí se cigaretový kouř. Ne, možná není cigaretový. To mu jen chytnul tapecírung od jeho zapálených lýtek. Já se snad zblázním. Co tu s ním mám dělat? Pomoc! Holky, psychická podpora jako hrom, smích a smích.
Otvírám dveře a přesně vím, že jiskra je ta tam a přihnala se doba ledová, což se nedá říct o vášnivém dřevorubci za dveřmi s kusem jelena pod paží. Skopává své dřeváky a já se nenápadně krčím v kolenou, abych mu viděla do obličeje. Hurónsky jásá nadšením, jak mě překvapil, jak mě dokázal přes čtvrt republiky vystopovat a najít, jásá, co tu je holek, jásá z tramvaje pod okny, jásá z morčete v dětském pokoji…prostě jásací typ. Milý, evidentně hodný a srdečný, vtipný, ale…. . Flákne mi kus jelena na linku a už hledá pánev, hledá nůž, hledá olej. Během chvíle sedíme všichni u stolu, na talíři steak z jelena a na lince se připravuje ještě tatarák. V životě mi chlap neuvařil. Koukám na to jako blázen.
Rozkládám v obývacím pokoji gauč a sama se zamykám v tom dětském se smrdícím morčetem. Přežívám noc v bdělém stavu. Evidentně do růžova vyspalý mužík haleká z kuchyně nad snídaní a vesele odpaluje jednu cigaretu od druhé. Zuby si nečistí, prý by si poškrábal ten porcelán. Fofrem hltám čaj a šup do kombinézy a na motorku. Nádherný slunečný den trávíme celodenním ježděním a mé myšlenky směřují k večeru, kdy odjede, a já se vyspím. Propocený mě objímá a loučí se. Jedna kouřová pusa na tvář, naházet mu vypadané seno do auta a pá pá.
Pane Bože, co to tu stále tak smrdí. Větrám již druhým týdnem jako šílená, očichávám byt, čuchám si i k ponožkám, dýchám si do dlaní, zda si jen nefuním pod nos. Nic, mé čenichací schopnosti jsou mizerné. V zoufalém stavu odtahuji gauč a umírám smíchy. Na zemi leží ono propocené tílko s průramky do půl pasu a vesele si line svůj kyselý puch. Tak on si ten plážový seladon klidně odjel polonahý. No, ještě, že to bylo jen tílko … Seznamka? Již nikdy!
Tímto se dotyčnému za článek omlouvám. Za ty roky se z nás stali přátelé a neznám více srdečného a dobrého člověka. Věřím, že vezme tohle psaní s nadsázkou a zasměje se, protože jsme oba dva huby nevymáchané a šprýmaři.
