Ležet ani nedutat

Můj muž neříká - miluji Tě! Můj muž říká - to musíš cítit! Až se to změní, tak ti to řeknu!
  A tak tedy dýchám nosem. Tahám do sebe vzduch jako zběsilá, abych tu lásku cítila. Funguje to. Občas cítím i víc než bych si přála.
  Onehdy si takhle ležíme na gauči, zavrtáni v příjemném teple deky a co necítím? Hovno! No vážně, cítím ho! Nenápadně nasávám nozdrami pod okraj deky. To snad není pravda, říkám si: On se blbě utřel!...
  Vidím, jak i on nejistě zasouvá frňák pod deku a čichá a čichá a přitom mě drbe ve vlasech.
Miláčku? Ozve se. ,, Cos měla dnes dobrého k jídlu?¨

 Cítím ten čmoud z pod deky a marně lovím v paměti, co jsem asi tak měla dobrého.
,,Proč se ptáš? ¨ On: No, že smríš jak stará kadibudka!
Cooooo? Vytřeštím oči.
  Já myslela, že ses špatně utřel!
  Oba na sebe vyděšeně koukáme a vtom se z předsíně začne ozývat hrabání písku naší kočičky, která si evidentně velmi kvalitně ulevila a už si to vykračuje alespoň o dvě kila lehčí a rovnou k nám.
Nejenom lásku člověk ve vztahu cítí, i smrádek a jiné věci, při kterých vadne kvítí.