MALÝ TRUCKER

… to klapne, on je bláznivý a veselý jako ty, je s ním legrace a není úplně blbý. Prostě Vám domluvím rande, hlaholí kamarádka v telefonu. Nesnáším domluvená rande a rande na slepo, nesnáším dělat, že vlastně nic nevím, stejně jako to nejspíš dělal on. A je alespoň vysoký? Ptám se. Jasně, že ano! No, tak dobře! Nevadí, že vypadá jako můj otec v mladším vydání včetně pupku a začínající pleše……….

Sedím na lavičce a vyčkávám zpozdilého amanta. Za kvílení brzd přijíždí Octavie a z ní vyskakuje jakési velikostí dítě, klátící se a kymácející se jako topol ve větru, jen tou výškou toho má do topolu hodně daleko! Já ji zabiju!!! Prcek! Uááá, no že já blbec si brala podpatky!

Mělo mě napadnout, že pro kamarádku s výškou 160 cm je vysoký každý fešák, pro mě s dlouhýma nohama až na zem, je 170 cm málo. Držím se od něj na metr daleko, ať se ten nepoměr trochu stírá, má boky v polovině mých stehen. Bavíme se o všech možných trapnostech, které nás napadají. Bože, jak já tyhle rande na slepo nesnáším!

Je vtipný a je milý, je pozorný. Jen to není krasavec z plakátu a nikdy již nebude, no ani já nejsem kdoví jaká manekýna z časopisu.

První kino, první večeře, první nesmělé doteky…hodně funí, ale neslintá. Nesnáším, když chlap slintá! Coby zdravotníkovi se mi ho chce ihned naočkovat a zavřít do karantény se vzteklinou.

Zažíváme docela hezké období. Plno výletů, akce s dětmi, plánování a smích. Dlouho jsem se tolik nesmála. Oba zklamáni předchozím vztahem vidíme, že je možné opět cítit lásku nebo alespoň něco jí podobného. Krásné těšení v týdnu, kdy je na cestách ve svém kamionu.

V sexu není nijak vynalézavý, spíše váhavý a nudný, ale říkám si, že se poznáváme. Snažím se soustředit na jeho jazykové tornádo mimo výseč a navrtět se pánví tak, abych přestala vnímat jeho funění. Nakrucuji se jak káča, aby se jazyk dostal na to jediné maličké místo, které rozechvěje celé tělo. Myslím, že jsem jak ta ebonitová tyč, co se tře o ocas mlsného lišáka, vlasy mi stojí statickou elektřinou. Nic. Zkouším marně jiné polohy. Použiji ruku a můj milý samým vzrušením mění polohu, na svou druhou nejoblíbenější, tedy misionářskou. Jako ten králík nadržený z jara nasazuje vražedné tempo, které má do romantiky hodně daleko. Milování se mění v boj o život. Vzdávám se. Ležím jak ta rozpláclá žába, už ani ty vlasy nejsou statické, na temeni zacuchaný dred, jak mnou smýká po polštáři nahoru a dolů … uf uf uf… to je příjemné! Snažím si vybavit okamžik, který byl asi tolik příjemný? Neznám tak rychlého chlapa! S krůpějemi potu padá vysílený a uspokojený do peřin se snahou uspokojit i mou maličkost, což oceňuji, ale copak se mohu soustředit po takovém divadle? Ne, že bych byla nějaký vynalézavý akrobat a artista co musí viset za přirození hlavou dolů z lustru, ale dvě polohy, ve stále stejném tempu, mě nejspíše nenaplňují. Musím dodat, že po každém takovémto aktu, jsem byla jak ta slunečnice. Plná semene a nic víc!

Rozcházíme se! S odstupem času se musím smát jeho slovům. Potřebuje čas a bývalá nasadila prý jinou laťku. Jo, tak to mě málem roztrhalo smíchem (alkoholička na prášcích)! Nesnažím se ani tu laťku představovat, nehodlám ze sebe dělat sexuálního sprintera.

Láska nemá být souboj ani v posteli.