Depilací k infarktu

Je tomu již několik let zpět, kdy má kamarádka přivezla voskové pásky na trhání chlupáčů z haxen. O, že já blbá mám tak krátkou paměť a nevzpomněla na to utrpení, když trhla a já se lekla, až si klekla!

Vosk držel na nohách ještě týden, uvnitř jeansů lepil a chlupy zůstaly bez hnutí na svém místě.

  Štráduji si takhle nedávno obchodním centrem a ejhle, sleva jako hrom na voskové pásky. Coby cacný a chtivý zákazník, jež musí mít každý prd, tahám z regálu balení a už se vidím oškubaná od hlavy až k patě.

  Čekám, až děti usnou. Už tak si myslí, že mají střelenou matku. Kam já si vlezu, aby mě neviděli? Zavrhuji koupelnu, kam mohou vpadnout po návštěvě toalety a s čelovkou, tak abych v obývacím pokoji nemusela svítit a pokoušet jejich zvědavost se dávám do díla. Třu pásky nahoru dolů, až mi hoří dlaně a lepím a lepím. Statečně chytám okraj a škub….uuuáááááááááá…řvu do malého polštářku a se slzou na krajíčku, svítím čelovkou na místo činu. Bože, co za "hovado" muselo vymyslet tuhle techniku!

  Rudé pruhy na nohách, ale bez chlupů. Dobré to je, říkám si a přemýšlím co se zbylými pásky. Vím, že když ne dnes, tak už je nikdy nepoužiji. Ano!…. Pochopili jste dobře. Přesně tohle mě napadlo také. Vyhrnuji noční košili do výše sedmého obratle, nohu na gauč. Pohodlí musí být a lepím tu šílenost pěkně po celé délce třísla až k té ďouře, která kdyby věděla, co chystám za šílenost, udělá kakaové pruhy na spoďárech. Rychle i druhé tříslo a jen se modlím, aby se mi podařilo prvním škubnutím tu parádu servat celou dolů.

  Kdo neviděl, neuvěří. S čelovkou na hlavě, v předklonu a vykasanou košilí s myšákem Mickym, zatínám zuby a škub!

Bolestí padám tou olepenou dírou na mé tmavé prostěradlo a svírám nohy k sobě. Slzy se valí, ale statečně se těším na výsledek. To bude Stařík valit oči!

  Směřuji baterku dolů do mého klína a marně se snažím od sebe odlepit nohy. To mě už vážně popadá zoufalství. Jo, Stařík bude vážně čumět! Bolest a všude rudé vysápané pruhy, teď ještě přilepené hnáty k sobě a to nevím, co dál mi to ještě slepilo. Kdo hádá, že to slepilo víc než je zdrávo, nespletl se!

  Snažím se odtrhnout z toho prostěradla, všechno tam dole hoří. Dopr…, já to snad půjdu reklamovat! Škub, poslední kousek kvalitního froté je dole a já nevěřícně zírám na tu nádheru. Všechna místa, která před výkonem měla třídenní světlé chloupky velikosti angreštových štětin, se teď pyšní tmavohnědými fuflíky a chloupky z onoho prostěradla. Jedna veliká huňatá plocha, půlky lepí k sobě a pozítří mě čeká gyndař. Ten zas bude koukat.