U státního prsu je přisáto celkem milion lidí! O těch by se mělo hovořit, ti by se měli odstavit! Při každé zmínce o takovém záměru se ihned zástupci opozice začnou ohánět zdravotníky, učiteli a hasiči, o ty ale přece nejde!
V širokém smyslu slova veřejný sektor zaměstnává téměř milion zaměstnanců tedy až čtvrtinu všech pracujících. V tom jsou ovšem započítáni všichni ti, kteří mají přímo či nepřímo podíl na platu či mzdě ze státního rozpočtu. Jde například o zaměstnance Územních Správních Celků, obcí a krajů, kteří vykonávají státní správu v přenesené působnosti (část jejich platů je sanována příspěvkem na výkon státní správy, který je součástí státního rozpočtu, a dále příjmy samospráv z rozpočtového určení daní apod.) – v tomto druhém případě lze hovořit i o zaměstnancích obcí a krajů vykonávající pouze samostatnou působnost samosprávy a pak dále zaměstnanci soukromého sektoru, kteří pracují na veřejných zakázkách spolufinancovaných státním rozpočtem. Zahrnutím poslední skupiny vzniko velmi volné pojetí státního zaměstnance. V této definici je tedy státním zaměstnancem každý, jehož mzda je přímo či nepřímo vyplácena z daní vybraných státem (státní rozpočet). V oficiálních statistikách se však uvádějí jen přímo placení zaměstnanci, kteří mají smlouvu se státem.
Rozdíl mezi zaměstnancem soukromého sektoru a veřejného sektoru není jen ve faktickém pobírání mzdy proti platu, ale i v mechanismu získávání příjmů zaměstnavatelem. Zatímco mzda soukromého sektoru se řídí pravidly tržního hospodářství, platy pracovníků státu a veřejného sektoru jsou určeny politikou státu a jsou pevně stanoveny v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Výhodou státních platů příjmu pro konkrétního jedince je jistota, co se týče konkrétní tabulkové výše platu. Společnost doplácí na neefektivní odměňování a na neustálé politické spory, jak vysoké by měly být platy ve veřejném sektoru. Tabulkový plat státního zaměstnance se stanovuje na základě vykonávané činnosti, ke které je v katalogu prací přiřazena platová třída, kdy s vyšší platovou třídou stoupá plat, ale také nároky na zaměstnance (např. povinně dosažený stupeň vzdělání, skládání úřednických zkoušek nebo jazyková vybavenost), vedle toho jsou dalším kritériem stanovení výše platu odsloužená léta. Na kvalitě odvedené práce nezáleží.
Dále musíme započítat pracovníky státem poskytovaných služeb, jako jsou veřejné školství, veřejné zdravotnictví, soudnictví, bezpečnost či hasiči. Ve tomto pojetí je možné započítat i zaměstnance různých firem realizujících veřejné zakázky, které jsou najímány externě a vypláceny z obecních nebo státních prostředků. Například pracovníky stavějící pro stát dálnice či železnice a realizující další investiční výdaje z veřejných rozpočtů. Reálné číslo a procento lidí, které přímo či nepřímo zaměstnává stát je tedy v tomto pojetí vyšší než oficiální statistika a velmi těžko se odhaduje. Potud teta Wiki.
V roce 2021 pracovalo ve školství cca 250.000 pedagogických i nepedagogických pracovníků, v ozbrojených složkách bylo 100.000 lidí, na úřadech práce a v ČSSZ cca 30.000, u soudů a na státním zastupitelství asi 12.000 lidí, berňák, katastr atd. dělá dalších 10.000. Takže se dostáváme velice zhruba na půl milionu. U státního prsu je však přisáto podle úvodního odstavce celkem milion lidí! O těch by se mělo hovořit, ti by se měli odstavit! Při každé zmínce o takovém záměru se ihned zástupci opozice začnou ohánět zdravotníky, učiteli a hasiči, o ty ale přece nejde. I když se nabízí otázka, zda studijní úspěchy školou povinných dítek odpovídají luxusu mít v každé třídě asistenta. Zatím to řešíme tak, že na špatné výsledky zareagujme tím, že snížíme požadavky. Tak projde ve finále každý, ať je jakkoli "dis-něco", línej nebo prostě jen blbej.
