Jistě se shodneme na tom, že uklízečka, která zapomněla zavřít okno a z laboratoře ulétl nakažený netopýr, č. 19 takovou černou labuť způsobila. Okolnost nepředpověditelná a naprosto zásadní, která negativně ovlivnila celý svět.
Po té ostudě, co jsme zažívali deset let na Hradě, aby se jeden styděl použít výrazu "bonmot", přitom ten starý jezevec žádné nevymýšlel, spíše jen citoval druhé, a to ještě mnohdy nepřesně. V každém pádě patřily spíš do bulvární televize než do prezidentské kanceláře. Přesto si jeden výrok vypůjčím, třebaže ho asi chápu jinak, než byl myšlen. "Jen blbec nemění své názory". Pokud někdo mění své názory stylem, kam vítr, tam plášť, tak to není blbec, ale prospěchář. Když je někdo mění, aniž by nastaly nové okolnosti, tak to asi nebude ta nejostřejší tužka v penále. Jestliže ale nastane "černá labuť", tedy okolnost zásadního významu, ale naprosto nepředvídatelná (viz. stejnojmenná kniha Nassima Nicholase Taleba), pak jen blbec své názory nezmění. Jistě se shodneme na tom, že uklízečka, která zapomněla zavřít okno a z laboratoře ulétl nakažený netopýr, č. 19 takovou černou labuť způsobila. Okolnost nepředpověditelná a naprosto zásadní, která negativně ovlivnila celý svět.
Kdy jindy měla ODS naprosto logický a legitimní důvod netrvat dogmaticky na svém programu a nehlasovat pro zrušení superhrubé mzdy? Spadla do velkouzenářovy pasti jako slepý houslista hrající hymnu a ještě jásala, že si může odškrtnout jeden z bodů svého programu! Vyčíslování, kolik peněz nás tohle rozhodnutí stálo, stojí a stát bude asi leckoho překvapí. Podle docela dobrého počtáře Ing. Kalouska toto číslo každý rok roste a v současné době se pohybuje kolem sto dvaceti miliard ročně. Čili bez něj by se schodek státního rozpočtu neblížil třem stům, ale ani ne dvěma a tomu by také odpovídala téměř o polovinu nižší dluhová služba – čili úroky, které platíme ze státního dluhu.
Zjednodušeně řečeno vyhlídka na blížící parlamentní volby tehdy zatemnila mozek všem politikům ODS, kteří jsou schopni používat trojčlenku. Pustili se do soutěže se super-populistou, kterou nelze vyhrát. Proč tak úpěnlivě trvat na plnění stranického programu, když konkurent ani žádný program nemá a střet se neodehraje na tomto poli. Kolik voličů jej vůbec čte a řídí se při svém příštím rozhodování kontrolu jednotlivých odškrtaných bodů?
Já jako volič musím mít především důvěru ve své kandidáty, ve svou stranu. Musím věřit, že se politici budou snažit splnit to, co mi slíbili, ne tupě to, co sepsali, ale to, co je v dané chvíli a v daný okamžiku pro tuhle republiku, a tedy i pro mě jakožto nedobrovolného minoritního akcionáře tohoto státu, nejlepší.
Pokud se cítím opakovaně zrazen, drží mě už jen to, že ta druhá alternativa je ještě daleko horší. Ale to je málo! To je jako kdyby neschopní fotbalisti čekali jen na vlastní branku soupeře. zatímco se čapí hnízda množí! Pokud chci vyhrát match, nestačí uhrát vlastní servis, musím vzít soupeřovi jeho podání!
