Požádali jsme o členství v klubu starších spolužáků, ale od začátku jej jen kritizujeme. Veřejně prohlašujeme, že chceme pouze výhody, a to co pro nás výhodné není, odmítáme přijmout. Z V-čtyřky se stal spolek kverulantů.
Na tohle téma bylo popsáno hodně papíru a zabralo spoustu megabajtů, ale věci se v čase mění, a to co mělo smysl dříve, ho již dávno nemá.
Možná by bylo dobré si připomenout kdy a proč tohle uskupení vzniklo. Šlo o iniciativu prezidentů Václava Havla, Lecha Walesy a maďarského premiéra Józsefa Antalla, která měla pomoci při co nejrychlejší integraci našich tří, a po rozdělení Československa, čtyř republik do evropských struktur. Psal se rok 1991. Členské státy se chtěly navzájem podpořit a zároveň předvést představitelům EU, že jsme schopni spolupráce. O osm let později vstoupily tři ze zakladatelů V4 do NATO a v roce 2004 všechny čtyři státy do EU.
Nejpozději v té době měl tenhle spolek zaniknout. Nač udržovat školku, když už chodíme do školy?
Požádali jsme o členství v klubu starších spolužáků, ale od začátku jej jen kritizujeme. Veřejně prohlašujeme, že chceme pouze výhody, a to co pro nás výhodné není, odmítáme přijmout. Z V-čtyřky se stal spolek kverulantů a záškoláků, který jen podrývá evropskou jednotu.
Aby nevznikl omyl, mně se také spousta věcí v Bruselu nelíbí, nejen my tam místo kvalitních politiků posíláme lidi, kterých se potřebujeme v Praze zbavit a podle toho vedení EU vypadá.
Byl jsem velkým zastáncem integrace hospodářské, s tou politickou mám problémy a jeden superstát je pro mě zlý sen.
ALE, nechci, abychom se ocitli v jednom pytli s tmářským vedením Polska, které pod fíkovým listem katolické víry hlásá středověkou totalitu, odmítám maďarský nacionalismus a nedemokratické vedení státu v Budapeštu a v neposlední řádě bych nebyl rád, aby se sem rozšířil slovenský mafiánský jánabráchismus. I když náš premiér by je byl jistě schopen ještě ledasčemu přiučit!
Měli bychom být v Evropských strukturách každý sám za sebe, pro prosazování našich cílů se pokoušet lobovat spíše u zavedenějších demokracií, než jsou ty, které vznikly po roce 1990.
Znovu bych se rád zamyslel nad přijetím eura, které nikomu neuškodilo, rozhodně nekrachuje a hodně by nám usnadnilo život.
Je mi jasné, že tyhle myšlenky tady po patnáctileté masáži ze strany posledních dvou škodlivých prezidentů, většiny premiérů a velké části politiků, těžko mohou uspět, ale pokud nezměníme svůj postoj a stále budeme jen rozkrádat evropské dotace, nikdy se nestaneme opravdu demokratickou zemí a kecy o národních zájmech a evropských hodnotách na tom nemohou nic změnit!
