Často si bereme do úst Švýcarsko jako vzor blahobytu a vyčítáme politikům našim, že se nemáme jako ti Švýcaři. Když vynecháme historické, geografické a další důvody a zaměříme se jen na lidi, tak rozdíl je zásadní.
Půjčil jsem si citát od tatíčka Masaryka, který je nesmírně pravdivý, protože demokracii nedělají jen demokratické instituce, právní stát, svobodné volby atd, ale především lidé.
Jejich chování, o kterém by někdo mohl říct, že není podstatné, je zásadní ingrediencí, bez které to nejde. Předvedu své vzdělání a přidám ještě "Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů". Na každém z nás záleží, na každém našem drobném rozhodnutí ve všedním životě. Stokrát denně stojíme na křižovatce, jak se zachováme. A nejen z hlediska zákonů, ale také, a řekl bych především, morálky nebo aspoň slušného vychování. Není pravda, že všechno, co zákon nezakazuje, je povoleno. To by bylo sakra málo! Naše rozhodování by měla ovlivňovat také morálka a v neposlední řadě zdravý rozum. Kritické myšlení, chcete-li.
Často si bereme do úst Švýcarsko jako vzor blahobytu a vyčítáme politikům našim, že se nemáme jako ti Švýcaři. Když vynecháme historické, geografické a další důvody a zaměříme se jen na lidi, tak rozdíl je zásadní. Uvedu příklad.
V roce 2012 proběhlo v alpské zemi referendum. Otázkou bylo, zda se má uzákonit šesti týdenní dovolená místo dosavadní čtyř týdenní. Prodloužení dovolené z dvaceti na třicet dnů ročně odmítlo 67 procent hlasujících. Návrh prošel jen v jediném ze 26 kantonů. Občané Švýcarska tak dali za pravdu vládě a zaměstnavatelům, kteří varovali, že delší dovolená zvýší cenu práce, tím připraví domácí ekonomiku o miliardy a může vést i k propouštění. Vzali zřejmě v úvahu i možnost, že by firmy mohly kvůli vyšším nákladům přestěhovat své provozy do zahraničí.
Umíte si představit, jak by takové referendum dopadlo u nás? Ještě veselejší otázka by byla, zda se mají snížit daně! Ale ono vlastně takové nevyhlášené referendum u nás právě probíhá. Mám na mysli zvýšení daně z nemovitosti. Shodneme-li se na tom, že je to daň majetková, měla by vycházet z hodnoty majetku. Pokud se hodnota majetku zvyšuje, měla by se logicky zvedat i ona. V případě Prahy se hodnota nemovitostí za posledních 7 let v podstatě zdvojnásobila, přesto někteří majitelé očekávají, že daň zůstane stejná jako v době, kdy se dala garsonka koupit za 200.000. Totéž je to samozřejmě u půdy. Můj nebožtík známý skupoval po revoluci pole na severu Čech a platil 5 korun za m2. Říkal, že když se cena zvedne na 10, tak vydělá 100 %. Skutečnost mnohokrát předčila očekávání, takže jeho syn je dnes bohatým mužem, ježto cena metru čtverečního se pohybuje mezi třiceti a čtyřiceti korunami. Nejjednodušším řešením by bylo, kdyby byla daň z nemovitosti nějakým vzorcem navázána na tržní cenu předmětného majetku a podobné debaty by odpadly.
A teď zpátky k těm demokratům. Švýcaři v tomto referendu dokázali upřednostnit zájem celku před zájmem svým, ovládli chuť na další dva týdny u moře ve společnosti svých dětí a vnoučat. Dokázali takříkajíc odložit svou spotřebu, své bažení. Hlasovali proti svému okamžitému a individuálnímu zájmu ve prospěch celku a budoucnosti. Chapeau!
Až tohle dokážeme i my, pak se nebudu bát, koho si v příštích volbách zvolíme. Zatím to vypadá spíše naopak. Polovina obyvatelstva věří nereálným a nefinancovatelným slibům, nechává se fanatizovat falešnými proroky a děsit jejich strašením. Netuší, že každá další epizoda pod jejich případným vedením nás posune směrem na Východ. Tedy pryč od Švýcarska.
