Je to neúcta k zákonům, která je u nás obvyklá počínaje nejvyššími místy, je to náš sklon k pragmatismu, což je pouze hezké slovo pro vyčůranost. Děláme prostě jen to, co je pro nás dobré, poskytuje výhodu, či odvrací diskomfort.
Necelý měsíc po sobě proběhly v brněnském Národním divadle a v pražském ABC premiéry soudního dramatu TEROR. Tento kus se aktuálně hraje ve třiceti zemích světa a vidělo jej od premiéry už skoro 400.000 diváků. Co je na této hře německého autora Ferdinanda von Schiracha tak zajímavého?
Když ji v roce 2013 psal, nemohl tušit, že se fenomén terorismu ocitne v každodenních večerních zprávách, vstoupí do našich měst a myslí, když jdeme na fotbal, na koncert, nebo nastupujeme do letadla. A právě posledně jmenovaný dopravní prostředek se stane středobodem dramatu. Je uneseno letadlo Lufthansy na pravidelné lince z Berlína do Mnichova a postupně vyjde najevo, že s ním má terorista v plánu narazit do stadionu Allianz aréna, kde se koná fotbalové utkání Anglie - Německo a sedí tam 70.000 lidí.
Řídící centrum bezpečnosti letového provozu vyšle dvě stíhačky, aby se pokusily unesené letadlo donutit přistát, či odklonit, ale podle Spolkové ústavy jej nesmějí sestřelit, protože se na jeho palubě nachází včetně posádky164 lidí.
Oba letouny Luftwaffe tedy pouze sledují letadlo až k Mnichovu a v okamžiku, kdy letadlo začne klesat směrem ke stadionu a už není možné čekat, rozhodne se jeden z pilotů neuposlechnout rozkazu a letadlo sestřelí. Nikdo z pasažérů ani z posádky nepřežije, stadion je zachráněn.
Představení je pojato jako soudní přelíčení, které jedná o tom, zda je možné ve stavu nejvyšší nouze, ve jménu menší škody obětovat menší počet životů a tak zachránit větší počet.
Diváci jsou svědky výslechu svědků, obžalovaného, poškozené a nakonec i závěrečných řečí státní zástupkyně a pilotova obhájce. Argumenty každého z nich je zasáhnou natolik, že se slabší povahy nejsou schopny rozhodnout, ale rozhodnout se musí.
Diváci se totiž v určité chvíli stávají velkou porotou a jsou po závěrečných řečech předsedou vyzváni, aby hlasovali, zda je pilot vinen nebo ne. Autor napsal oba konce hry – není to žádný trik – podle výsledku hlasování se kus dohraje.
Dlouhodobé výsledky se zveřejňují na webu http://terror.theater Za celý svět od premiéry v roce 2015 to dělá 61,4 % pro nevinu.
Na premiéře v Praze dne 11.11.2017 to bylo dokonce 76%. Kladu si otázku proč byl výsledek tak výrazný a obávám se, že se to dá tušit. Je to neúcta k zákonům, která je u nás obvyklá počínaje nejvyššími místy, je to náš sklon k pragmatismu, což je pouze hezké slovo pro vyčůranost. Děláme prostě jen to, co je pro nás dobré, poskytuje výhodu, či odvrací diskomfort. Když se to hodí, vykašleme se na ústavu, zákony, vojenské rozkazy i desatero. I malý školák si dokáže spočítat, které číslo je vyšší, zda 164 nebo 70.000. Kde zůstala morálka a respekt k lidskému životu? Snížili jsme se na úroveň toho teroristy.
Ještě dlouho po konci představení se v přilehlé divadelní občerstvovně živě diskutovalo a hledal se dobrý konec a správné řešení, tam kde žádné není, protože jsou obě špatná. A to je to, oč autorovi, jak se sám v rozhovorech vyjadřuje, nejvíce šlo. Probudit diskusi a hledat odpovědi na složité otázky, které nám současnost klade.
