Napsal to vědec, ale není to vědecké dílo. Je to zobecnění společenských jevů za mnoho tisíc let lidské existence, kterého se odborník na archeologii může dopustit, protože příčiny, průběh i důsledky kolapsů civilizací se opakují.
Sedm zákonů
Miroslav Bárta, Jota 2021
Bývá dobrý zvykem recenzi doplnit nějakou citací z knihy. Pochopitelně vybere recenzent podle jeho názoru tu nejzajímavější pasáž. Někdy je opravdu těžké vůbec něco najít, ale v tomto případě mi autor naopak připravil pořádné dilema, protože už při čtení jsem si říkal: "Tohle je ono, to by se mělo tesat!" Problém spočívá v tom, že jsem si to říkal nad každou pátou stránkou, a to bez ohledu na to, jestli to byly panem Bártou vybrané citace jiných moudrých mužů, nebo jeho vlastní myšlenky. Volba nakonec padla na tento výrok ruského fyzika Andreje Sacharova, držitele Nobelovy ceny za mír.
"Tvrdím, že rozvoj jaderné energetiky je jednou z nezbytných podmínek pro uchování ekonomické a politické nezávislosti každé země... Zvláště velký je význam jaderné energetiky pro země západní Evropy a Japonska. Pokud bude ekonomika těchto zemí jakýmkoli závažným způsobem závislá na dodávkách ropných produktů ze SSSR nebo ze zemí pod jeho vlivem, bude Západ neustále čelit hrozbě odříznutí kanálů. Důsledkem toho bude potupná politická závislost. V politice jeden ústupek vždy vede k dalšímu a je obtížné předpovědět, kde tyto ústupky nakonec skončí."
Jaká škoda, že to nečetl nikdo z čelných evropských politiků (a především Německa) v tom roce 1978, kdy to Sacharov napsal nebo řekl! Nebo to četli a nedbali?
To jsem ale odbočil o knížky samotné. Napsal to vědec, ale není to vědecké dílo, to by mě ani nebavilo číst. Je to zobecnění společenských jevů za mnoho tisíc let lidské existence, kterého se odborník na archeologii může dopustit, protože příčiny, průběh i důsledky kolapsů civilizací se do určité míry opakují a mají své zákonitosti. Bárta věrohodně dokládá svá tvrzení konkrétními případy a příběhy. Pesimista by řekl, že je lidstvo nepoučitelné, optimista naopak, že kolaps nemusí být nutně tragédií, že obvykle vznikne něco lepšího. Je docela obtížné tomu uvěřit z pohledu jednoho lidského života. Z úhlu věčnosti to asi pravda bude.
A ještě jedna citace pro zamyšlení. V den tragédie parníku Titanic dne 4. dubna 1912...
"se vedle mnoha význačných osobností na palubě nacházeli i dva z nejbohatších mužů své doby: Benjamin Guggenheim a Jakob Astor. Významný obchodník Guggenheim cestoval na lodi společně s přítelkyní, francouzskou zpěvačkou Léontinou Aubartovou a sluhou Victorem. Zatímco Léontina a další nastoupili v kritickém momentu krátce po nárazu do záchranného člunu. Guggenheim, kterému bylo zřejmé, že místa ve člunech je zoufale málo, pomáhal nastoupit dalším ženám a dětem a poté se i sluhou vrátili do kabiny. Podobně se zachoval spisovatel sci-fi románů, vynálezce a obchodník s nemovitostmi John Jakob Astor IV., považovaný tehdy za možná vůbec nejbohatšího muže na světě. Na palubě Titaniku cestoval se svou těhotnou manželkou Madelaine. Během evakuace pomohl Astor do člunu č. 4 své ženě a dalším dvěma ženám a odešel kouřit na palubu. Nepochybně si musel být vědom, podobně jako Benjamin Guggenheim, že pokud zůstane na palubě, jeho na šance na přežití se blíží nule."
Pokládám si otázku, jak by se zachovali naši dnešní miliardáři (s velkouzenářem v čele) v takové situaci. Mají naši dnešní boháči nějaký morální kodex, nebo se stali miliardáři právě proto, že žádný nemají?
