„Ano, je to idiot bez špetky selského rozumu a jakýchkoli sociálních dovedností, ale je to můj syn. Jen doufám, že nikdy nepůjde do politiky, to by byla katastrofa!“ Mary MacLeod Trump
Můj dědeček se narodil v Bavorském království, jmenoval se Friedrich, ale v mém oficiálním životopisu uvádím, že byl Švéd. Vypadá to líp. Měl pět sourozenců, kteří byli nuceni po smrti otce pracovat na vinicích, on sám byl na takovou práci příliš slabý, a tak šel ve čtrnácti letech do učení na holiče. U Friedricha Langa pracoval dvě a půl léta bez nároku na volno o nedělích. Po vyučení se vrátil do rodného města, ale tam nebylo mnoho pracovních příležitostí. Rozhodl se emigrovat do USA. I v New Yorku pracoval jako holič, místo dostal obratem právě díky své znalosti němčiny.
V roce 1891 se přestěhoval do Seattlu a za našetřených 600 dolarů koupil restauraci ve vykřičené čtvrti. Restaurace nabízela jídlo, alkohol a také „pokoje pro dámy“, což byl jen jiný výraz pro prostituci. V roce 1893 ve svých čtyřiadvaceti letech získal americké občanství.
Následovala epizoda spojená se zlatou horečkou. Dědeček prodal svou restauraci a vypravil se na sever do těžařského městečka Monte Christo s nadějí, že tam zbohatne. Koupě těžebního pozemku byla nad jeho finanční možnosti, ale postavil srub s reataurací na claimu nedaleko plánovaného nádraží. Tím porušil zákon, který zakazoval používat těžební pozemky, jako stavební, ale to mu bylo jedno, jelikož byl pozemek registrován na někoho jiného. Jeho saloon byl otevřen nepřetržitě sedm dní v týdnu a dařilo se mu natolik dobře, že byl schopen už na konci roku legálně odkoupit pozemek. Byl dokonce zvolen smírčím soudcem.
Mezitím vypukla zlatá horečka na Yukonu a Monte Christo ztratilo svou přitažlivost. Dědeček se vrátil do Seattlu, aby zde opět provozoval restauraci, ale stále jej lákal Yukon, připravoval se na cestu. V květnu 1898 dorazil pěšky za strašných podmínek s mnoha dalšími zlatokopy k jezeru Lake Benett. V nově vzniklém městečku Benett všichni čekali na jaro, až budou moci pokračovat dál na Klondike. Dědeček si tam s partnerem Ernestem Levinem otevřeli luxusní restauraci s hotelem, což byl opět zároveň bordel. Po dvou letech přestěhovali podnik do městečka White Horse. Dědeček brzy pochopil, že zlatá horečka nebude mít dlouhého trvání, a protože se množily i problémy s Levinem, v roce 1901 prodal svůj podíl.
Byl již natolik zámožný, že mohl pomýšlet na ženitbu. Vrátil se do Německa, do rodného města a tam se zamiloval do o jedenáct let mladší Louisy Christové. Z této volby volba nebyla jeho matka nadšena, protože rodina nevěsty podle ní nebyla dostatečně na výši. Přesto se v roce 1902 konala svatba a novomanželé se vydali do Ameriky. Elisabeth, jak se teď Louisa jmenovala, ale nebyla v New Yorku šťastná, a tak se manželé po narození dcery vrátili zpět do Německa.
Dědeček v místní bance uložil celé své jmění, které čítalo 80.000 Marek. To odpovídá zhruba dnešním 320.000 €. Aby se zde mohl trvale usadit, požádal o bavorské občanství. Jeho žádost byla ale zamítnuta, protože existovalo podezření, že emigroval do USA jen proto, aby se vyhnul vojenské službě a nyní se vrátil zpět, když už překročil věk, ve kterém by mohl být odveden. Politická situace v tehdejším Německu byla vůči takovému jednání velmi kritická, což vyústilo v roce 1905 až ve vypovězení obou manželů ze země.
Vrátili se za moře a usadili se v Bronxu. Za pár měsíců na to se narodil můj tatínek Frederick, zvaný Fred a v roce 1907 ještě třetí dítě John. Dědeček se vrátil ke svému holičskému povolání a otevřel si velký podnik přímo na Wall Streeet. V té době podnikl také poslední pokus o znovuzískání bavorského občanství, ale ministerstvo mu sdělilo, že je pro Bavorsko persona non grata.
V roce 1908 začal podnikat v realitách. Zakoupil v Queensu dvoupatrový dům a pronajímal jej. Místo bylo zvoleno velmi dobře, právě se právě dokončoval most, který definitivně nahradil přívoz a do čtvrti byla zavedena linka tramvaje. To nastartovalo obrovský rozvoj této části města.
V roce 1909 ho další imigrant z Německa Gustav Zimmermann angažoval do svého hotelu jako manažera restaurace a baru. Rodina se přestěhovala do Queensu, kde děda zakoupil v klidné části čtvrti další dům. Doma se mluvilo především německy, dokonce i svou poslední vůli z té doby sepsal v tomto jazyce. Děti se anglicky sotva domluvily, než nastoupily do školy.
Čtvrť Queens se měnila před očima, farmy zmizely a ceny realit explodovaly, jenže do života rodiny vstoupila válka. Poté, co německá ponorka potopila v roce 1915 britskou loď Lusitania, na které bylo kromě jiných také 124 amerických cestujících, přestaly být Spojené státy neutrální a vstoupily do války. Dosud vážení Američané německého původu se rázem stali nepřáteli. V roce 1918 se Fred vrátil z procházky s těžkým zápalem plic, kterému za pár dní na to podlehl i jeho švagr. Vypadalo to jako neuvěřitelná shoda náhod, ale jednalo se o Španělskou chřipku, která měla více obětí než celá první světová válka.
Pozůstalost po dědečkovi obnášela dvoupatrový dům v Queensu, pět nezastavěných pozemků, úspory a pojistky v hodnotě 4.000 $, akcie za 3.600 $ a čtrnáct hypoték. Čistá hodnota jeho majetku byla odhadnuta na 31.000 $, což by dnes dělalo asi půl milionu dolarů.
Američany německého původu zasáhla první světová válka natolik razantně, že si houfně měnili jména. I na střední škole, kterou navštěvoval otec v letech 1918-1923, se němčina prakticky přestala používat. Babička pokračovala v realitním byznysu svého zesnulého manžela. Nechala na nezastavěných parcelách postavit domy a ty pronajímala. Fred chtěl podobně jako jeho sestra školu opustit, ale matka trvala na jejím dokončení. Po večerech navštěvoval kursy všech řemesel souvisejících se stavebnictvím a přivydělával si také jako caddy na golfovém hřišti.
Po dokončení školy pracoval jako tesař, pokračoval ve stavitelských kursech a v roce 1925 dokončil svůj první dům. Protože ještě nebyl plnoletý, zastřešovala jeho aktivity zpočátku matka, později převzal vedení rodinného byznysu kompletně on.
Největším problémem bylo financování stavební činnosti, pro tak malé podnikatele byl úrok dvouciferný. Otec tedy prodával byty ve svých budovách ještě před dokončením, a tak financoval své další aktivity. Díky obrovskému nasazením a dokonalé péči o klienty, dokončil do roku 1926 v Queensu výstavbu dvaceti obytných domů. Spolupráce s bratrem Johnem, který se stal architektem, moc nefungovala, takže z rodinného podniku vystoupil.
V roce 1927 byl otec zatčen za účast na pochodu Ku-klux-klanu, ale nakonec nebyl obviněn, takže není důvod, abych to ve svém oficiálním životopisu nepopřel.
V době velkého krachu na burze a následné krize musel otec svou stavební činnost utlumit. Otevřel ve své čtvrti jeden z prvních skutečných supermarketů, kde byli zákazníci nejen obsluhováni, ale také si mohli sami vyhledat zboží.
V polovině třicátých let se vrací do realit. S pomocí zfalšovaných referencí se mu daří převzít jednu zkrachovalou Brooklynskou společnost. Díky této akvizici má poprvé k dispozici kapitál a není nucen postavené byty ihned prodávat. V rámci Rooseveltova hospodářského plánu „new deal“ se věnuje hlavně stavbám subvencovaným státem. Pro svou nesmírnou snaživost i kvalitu staveb se stává respektovaným stavitelem.
V té době se také seznámil s mou matkou Mary MacLeod, která přišla do Ameriky ze Skotska a pracovala v New Yorku jako služka a chůva. Vzali se v roce 1936. Byznys se dařil přímo pohádkově, ale pak přišla druhá světová válka.
Někdy v té době začal můj otec svůj německý původ popírat a své děti německy neučil. Místo toho začal tvrdit, že jeho rodina pochází ze Švédska. Dokonce se angažoval jako filantrop v některých židovských organizacích.
V těch letech stavěl hlavně v Norfolku – za tři roky celkem 1.360 nájemních domů pro dvacet rodin. Stát ale podporu těchto staveb v roce 1944 ukončil a rodina se stěhovala zpět do Queensu.
Když válka skončila, vrátilo se do Ameriky celkem 6 milionů vojáků, kteří chtěli bydlet.
Jenže byl hrozný nedostatek stavebního materiálu. To všechno hnalo ceny bytů nahoru a realitnímu byznysu se dařilo.
Otec byl v letech 1954 a 1966 nespravedlivě obviněn z profiteeringu tj. neetického způsobu vytváření zisku. Ale byla to jen kampáň! Ani to, že jeho společník měl styky s mafií se nikdy neprokázalo.
V roce 1946 jsem se narodil já, jako čtvrté dítě mých rodičů. Má prvorozená sestra byla až do odchodu do penze soudkyní. Můj nejstarší bratr Freddy se nepohodl s otcem a rodinnou firmu opustil. Zemřel ve třiačtyřiceti letech v důsledku své závislosti na alkoholu. Obě jeho děti z mezitím rozvedeného manželství můj otec vydědil. O mém mladším bratrovi Robertovi se dá říci jen to, že pracuje v rodinné firmě a je rozvedený.
Má matka, která byla silně věřící, se vždycky horlivě věnovala charitě a dobročinnosti, dobrovolnické práci a filantropii.
Často je citován její výrok o mně:
„Ano, je to idiot bez špetky selského rozumu a jakýchkoli sociálních dovedností, ale je to můj syn. Jen doufám, že nikdy nepůjde do politiky, to by byla katastrofa!“
Její Rolls-Royce měl poznávací značku „MMT“, což jsou iniciály Mary MacLeod Trump.
/Za informace srdečně děkuji tetě Wiki/
Ondřej
