Takže tady nejde o aroganci těch bohatších, městských intelektuálů proti vesnickým, chudším a méně vzdělaným, ale o strach, že v případě vítězství stran typu SPD a ANO, půjdeme slovenskou či maďarskou cestou.
Reakce na rozhovor, ve kterém doc. Maxmiliána Kašparů odpovídal na otázku:
Jak se to rozdělování společnosti konkrétně projevuje?
„Předně dělí lidi na chytré – k těm počítají sami sebe a všechny, kdo mají stejné či podobné politické, světonázorové a ideologické názory – a na ty ostatní, hloupé. Rozdělují tak už podle bydliště. Na nás, kdo žijeme na venkově a volíme jiné strany než oni, se dívají jako na méněcenné a podřadné lidi. Objevily se už i názory, že by každý občan neměl mít právo volit. Mělo by to být prý dovoleno jen tomu, kdo má určité vzdělání, tudíž patří mezi intelektuály. Oni se pasují do role jakýchsi pionýrů nového života, nového životního stylu a považují se za majitele pravdy. Přičemž jsou to obyčejní novodobí kádrováci. Nálepkují těmi nejhoršími nálepkami každého, kdo si myslí něco jiného než oni, a obzvlášť rádi sahají až k extrémním nálepkám. Třeba člověka, který se prohlásí za vlastence, označí jako extremistu, xenofoba, nacistu… a zdá se, že si už nejenže neuvědomují svou agresivitu, ale především asi ani netuší, jak právě oni ze všech nejvíc rozdělují společnost a zasévají do ní nesvár, spory a nenávist. Mnohem více než všichni ti, které označují těmi svými extrémními nálepkami.“
Pan docent není sám, kdo se hluboce mýlí, a bohužel i tato jeho odpověď tento zakořeněný mýtus prohlubuje. Podle průzkumů se prý cca 50% obyvatelstva naší republiky o politiku nezajímá. Možná politikům nerozumí (čemuž se nedivím) nebo jim někdo stále opakuje, že stejně nemohou nic ovlivnit. Možná jsou prostě jen líní přemýšlet. Takže místo dělení na venkov a město, případně na bohaté a chudé, podle mého názoru probíhá dělící čára někde jinde. Totiž mezi těmi, kteří přemýšlejí, protože chápou, jak důležité je starat se o budoucnost, a tudíž tak snadno neskočí na lži a polopravdy populistů a těmi, které je snadné opít rohlíkem a sladkými řečmi. Kdyby v našem parlamentu probíhal klasický pravolevý střet, vybrali by si ti úspěšní občané ty liberálnější strany a ti méně úspěšní nějaký typ sociální či socialistické strany. To by bylo normální, protože to jsou strany, které jsou tu od toho, aby zastupovaly jejich zájmy. Jenže tak tomu není. Klasická levice zmizela z radaru a byla nahrazena marketingovými projekty, které se ani netají tím, že nabídnou komukoli cokoli. Pokud by u nich nebyly jasně rozpoznatelné autoritářské tendence, které už v minulých dvou volebních obdobích předvedli, tak by to nebyl problém. Nicméně stačí se podívat přes plot do Maďarska nebo na Slovensko a budete vědět, o čem mluvím.
Takže tady nejde o aroganci těch bohatších, městských intelektuálů proti vesnickým, chudším a méně vzdělaným, ale o strach, že v případě vítězství stran typu SPD a ANO, půjdeme slovenskou či maďarskou cestou. Ohrožen nebude jen sociální smír, ale samotná demokracie.
Když v dobách Zemanových vítězila ve volbách ČSSD nebyl jsem šťasten, ale nikdy by mě nenapadlo jít protestovat na náměstí nebo se pokusit zpochybňovat výsledek voleb. Nevadí mi jiný názor, nemám jedinou možnou pravdu, není každý nepřítel, kdo má jiný pohled na věc, ale jsem nešťastný z toho, že velká část našeho národa nerozezná budoucího Viktora, Recepa či Vladimíra Vladimíroviče.
Jak by se pan docent díval na našeho největšího spisovatele? Také to byl bohatý a arogantní městský intelektuál, když varoval před nacismem?
