Čínské přísloví říká, že nemá smysl rozbít zrcadlo, máš-li křivou hubu. Je třeba používat vlastní mozek, příval informací třídit, občas televizi vypnout a noviny hodit do koše. Média mají nad námi jen takovou moc, jakou jim dáme!
Na začátku roku 1968 se na zdech pražských činžáků začala objevovat tři křídou psaná písmena: FSN. Znamenalo to tehdy naši touhu po Federalizaci, Svobodě a Neutralitě. Po příjezdu tanků v srpnu téhož roku z toho díky Dr. Husákovi zbyla jen ta federace, ale písmena na zdech zůstala. Jen jsme je začali číst jinak: Furt Sme Na..aný. Čas oponou trhnul, je 27 let po Listopadu a my jsme ještě pořád naštvaní. Stala se z toho móda a setrvalý stav, který Václav Havel nazval slušněji nazval „blbou náladou“. Podle statistiky OSN World Happiness Report 2015 jsme 27. nejšťastnější zemí na světě. Na prvním místě ze všech postkomunistických zemí a o 18 příček před federalizovanými Slováky. Tak proč SFN?
Nechci vypadat jako naši ješitní politici, kteří často nasazují na média. Staré čínské přísloví říká, že nemá smysl rozbít zrcadlo, když máš křivou hubu, ale myslím si, že na tom mají velký podíl média. I zprávy jsou jen zbožím a média jsou jako Raskenova kráva. Potřebují každý den nažrat a podojit, protože jinak by chcípla. Pokud tedy zpráva není, je třeba ji vytvořit, případně nějakou pitomost pořádně přifouknout.
Namátkou mě napadají kampaně kolem nemoci šílených krav, ptačí chřipky, koniny v kuličkách z Ikea, Eboly a loni měla opět co přežvykovat, protože se objevila Zika.
Netvrdím, že nic z toho neexistovalo a nehrozilo, ale jde o to, zda to mělo skutečně takový význam, jaký je nám zařazením do headlines a na začátek zpráv vnucován.
Není vám podezřelé, že je zachráněné koťátko otvírákem, zatímco návštěva Prahy prezidentem velké světové mocnosti přijde na řadu až po prasklém vodovodu na Kladně a silikonovém poprsí nějaké „celebrity“? Označení komerční televize je jen zdvořilým eufemizmem, protože jsou to popravdě bulvární kanály. Budoucnost viděná kanálem!
Měli bychom být schopni používat vlastní mozek, příval informací třídit a občas televizi vypnout a noviny hodit do koše. Tváří v tvář listonoši poplašných zpráv říci: „kamaráde, to už to všechno bylo a dávno se nad tím zavřela voda!“ Všichni máme takové známé, kteří nám s planoucím zrakem hned ve dveřích oznámí kolik zase který politik či oligarcha ukradl. Jde o to, pokud možno, nenaskočit na každou blbinu, která těm, co se tím nechají vláčet a týrat, jenom žere játra a zkracuje život. Média mají nad námi jen takovou moc, jakou jim dáme!
