Její apel se snažím pochopit už od sobotního večera a nějak mi to pořád nejde. Pokud má žena zájem mít děti, tak jí v tom přece nikdo nebrání. Zrovna tak uznávaná umělkyně jistě sežene peníze na svůj další projekt.
„Proč musím volit mezi mateřstvím a tvorbou?“ Proslov na Lvech byl přerušen
Kashcheeva zazářila už v roce 2019 s filmem Dcera. Vysloužila si tehdy nejen Českého lva, ale také studentského Oscara. Ve své děkovné řeči mluvila o pracovních podmínkách pro matky a o tom, že je potřeba je zlepšovat. „Kdybych se rozhodla, že budu matkou a budu muset zvládat dvě směny, točit a pečovat o dítě, budu zvládat obě stejně dobře? Proč vůbec musím vybírat mezi mateřstvím a tvorbou? Jen proto, že jsem se narodila s dělohou?“ Uprostřed proslovu byla Kashcheeva přerušena se slovy: „Jste moc dlouhý!“ Přesto se dočkala ovace ze sálu.
Seznam zprávy z 10. března 2024.
Palcový titulek ovšem neuvádí, že Daria minimálně dvojnásobně přetáhla vyměřený čas, nedbala kouřového signálu, který měl, sice humorně, ale přece, upozornit na to, že přetéká.
Takže, jak měla režie reagovat správně? Nechat přečíst jakkoli dlouhé prohlášení?
Její apel se snažím pochopit už od sobotního večera a nějak mi to pořád nejde. Pokud má žena zájem mít děti, tak jí v tom přece nikdo nebrání. Zrovna tak uznávaná umělkyně jistě sežene peníze na svůj další projekt. Takže proč by měla volit mezi prací a mateřstvím? Má několik možností. Předně by se péče o dítě měl zúčastnit otec, partner, partnerka. Jsme v tomto oboru dost pozadu například za severskými zeměmi, ale je to pouze na dohodě mezi rodiči. S tím jí stát pomoci nemůže. Dále jsou na řadě prarodiče, kteří by matce měli také alespoň částečně pomoci s péčí o dítě, aby se mohla věnovat své tvorbě. A pak jsou tu služby, které si může matka zaplatit. Mám pocit, že se tomu v Čechách říká „chůva“. Pokud si na takovou placenou pomoc nevydělá ani už dvakrát oceněná umělkyně, tak je něco špatně. Zřejmě po jejím díle zas taková poptávka není. Ocenění akademiků nezřídka nemá velký vliv na monetizaci díla. Není na mně, abych její tvorbu posuzoval, jediný, kdo je tu od toho, je trh. Mnoho umělců se občas „sníží“ k tomu, že udělá nějaký komerční projekt, aby měli na složenky. Například světově uznávaná a na večeru též přítomná Agnieszka Holland občas točí v USA některé díly vysmívaných krimi seriálů. Její názor na řeč paní Kashcheevy by mě wellmi zajímal.
Pokud její projev měl vést k podpoře schválení „statutu umělce“ tedy zaručeného příjmu, tak já jsem všemi hlasy proti! Je to jen další mandatorní výdaj, jen další krok od zásluhového odměňování k nárokovému, pryč od tržního hospodářství. Dokonce bych to přirovnal k „zámku plnému spisovatelů“ na Dobříši, jak tomu říkal pan Werich. Úskalí je tam hned několik: Která komise vybere umělce, kteří si to zaslouží? Kdo vybere tu komisi, která bude vybírat umělce? Nedopadne to jako s radou pro rozhlasové a televizní vysílání, do které nominovaly i spolky, které ještě včera neexistovaly a zítra nebudou? A proč by tu podporu měla dostat jen umělkyně, a ne třeba jeřábnice Mařena? Je umělkyně něco víc?
Ve vyspělé kapitalistické společnosti by se měli najít mecenáši, kteří by ze svého (možná s nějakou daňovou úlevou od státu) mohli uměleckou tvorbu podpořit. A ono se to už děje. Vznikají projekty, které jsou financovány soukromými osobami, kterým se v byznysu zadařilo a místo, aby si kupovaly jachty delší než fotbalový stadion Sparty (Liverpoolu) a sídla o třech stech ložnic, staví galerie a financují bohulibé projekty. Ani ChatGPT neví, kdo první řekl: „Jen ten je opravdu bohatý, kdo je ochoten se o své bohatství podělit“, ale je tomu tak.
My Češi na tom zas tak zle nejsme. Jsme schopni přispět na nemocné dítě, na zbraně pro Ukrajinu, šít zdarma roušky a tak podobně. Proč mám pocit, že nejvíce dávají ti, kteří sami moc nemají? Kolik věnovali ti, kteří mají na svých zahraničních účtech peníze ukradené ze státního (tedy našeho) rozpočtu?
