Mlžení je jen mírnější výraz pro lež

Řetězce si dělají i nadále co chtějí, výrobcům platí mizerné výkupní ceny a své dodavatele vydírají vymýšlením požadavků na slevy. Nejsem proti volnému trhu, jen jsem přesvědčen, že před započetím hry je nutné nalajnovat hřiště.

Vyslechl jsem v rádiu rozhovor s představitelem jednoho z největších nadnárodních výrobců potravinářských výrobců na téma rozdílné kvality jejich výrobků v různých zemích.

Musím říci, že mi bylo trapně za něj. Zaplétal se do vlastních mlhovin a upřímně se rozhořčil teprve u masných výrobků, které jeho koncern nevyrábí. Asi nemohl rozhovor odmítnout, určitě bych nechtěl být ve studiu na jeho místě. Hájil neobhajitelné a v některých případech dokonce neomluvitelné. To už myslím spíš v obecné rovině a nemířím konkrétně jen na jejich výrobky.

Mluví se o tom v poslední době hodně, ale nejsem si jist, jestli to úplně přesně chápeme. Problémů je totiž několik a každý z nich má jiné řešení. Nejde o nic menšího, než o peníze!

První případ je ten, že stejný výrobek ve stejném obalu a se stejným jménem má trochu jinou chuť na různých trzích. Není to tím, že jde o úsporu nákladů, ale o určité národní chuťové tradice. Řešení: Stačí to zmínit na obalu, že se jedná odlišnou variantu. Důsledky: Zvýšené náklady na specifické obaly. Ztížená možnost použít nadnárodní marketingové prostředky.

Druhý případ je velmi podobný, ale s méně charakterní motivací a tou jsou náklady. V receptuře se nenápadně použijí levnější suroviny s nadějí, že si toho nikdo nevšimne. Lacinější suroviny jsou pochopitelně méně kvalitní a mají jiný vliv na lidský organismus. Řešení: Sjednotit recepturu pro všechny země. Důsledky: zvýšené výrobní náklady, ale zjednodušená logistika. Na marketing to vliv nemá.

Třetí případ je nejhorší, ale o něm se nemluví skoro vůbec. Že totiž stačí přejet naše hranice do Německa a ve stejném řetězci, který operuje i na našem území, se pokusit učinit shodný nákup. Budete s tím mít problémy, protože kromě výše zmíněných rozdílů v recepturách, narazíte také na rozdílné gramáže. ALE: ušetříte nezanedbatelnou sumu korun, přestože budete mít vyšší kvalitu i váhu. To už je opravdu neslýchané! Chabé výmluvy na téma, že německý trh je větší, neobstojí, protože EU nezná hranic a obaly jsou vícejazyčné, takže logistickými náklady to není.

Setkal jsem se s tím, že se ceny přizpůsobují kupní síle obyvatel. Například v jižních zemích EU jsou ceny nižší, než v jejím severním křídle. Jakou logiku to ale má na našich hranicích? U nás je průměrný příjem obyvatel nižší, než ve zmíněných jižních zemích a přesto jsou ceny vyšší?

Naděje vkládané do zákona o významné tržní síle se nesplnily. Řetězce si dělají i nadále co chtějí, českým výrobcům platí mizerné výkupní ceny a své dodavatele vydírají vymýšlením stále dalších nároků na slevy a příspěvky. O tom nikdo z „key accountů“ dodavatelských firem vypovídat nebude, protože by tím ohrozil zájmy svého zaměstnavatele. Je to jako svědčit proti mafii.

Řešení není snadné, protože nezávislé obchody téměř vymizely, existují jen farmářské trhy a stánkový prodej, ale to k vyhlášení bojkotu řetězců nestačí.

Také je třeba si dát pozor na tzv. privátní značky. Jaký myslíte, že má řetězec zájem na tom nechat si vyrábět zboží pod vlastní značkou? Samozřejmě, že jde především o peníze. Z vlastní praxe vím, že zadáním pro výrobce je hlavně cena a pokud to jeden producent odmítne, protože za tyto peníze se kvalita vyrobit nedá, vyrobí to jiný. Na výrobku si pak jen přečtěte, že to bylo pro ten určitý řetězec vyrobeno v EU. Žádné jméno výrobce, protože ten by se za takovou mizernou kvalitu produktu musel stydět. Bohužel pro spoustu našich spotřebitelů je cena hlavním argumentem pro nákup, takže to celé funguje a řetězce si mastí kapsy. Vůbec nejsem proti volnému trhu, jen jsem přesvědčen, že před započetím hry je třeba dobře nalajnovat hřiště!