Spojené státy již v minulosti zažily tak či onak nedokonalé prezidenty, vlastně jsme nikdy neměli jiné, v moderní době ale nikdy nestál v čele exekutivy člověk, jehož výroky a činy by byly natolik v rozporu s demokratickými ideály
Fašismus -Varování /Argo 2018/
Jejím spoluautorem je Bill Woodward, text do češtiny přeložil Tomáš Vrba. Zřejmě nějaký dobrý oddíl! Posuďte sami – tady je pár ukázek.
O reálném socialismu
Marxův sen o ráji dělnictva degeneroval do orwellovského děsivého snu. Nejvyšším dobrem byla konformita, na každý domovní blok dohlíželi špiclové, celé země žily za ostnatým drátem a jejich vládci tvrdili, že dole je nahoře a černá je bílá.
O konci studené války
Dnes, po více než čtvrt století si musíme položit otázku, co se stalo s onou povznášející vizí, (že demokracie zvládla tu nejtěžší zkoušku) proč chřadne, místo aby se projasňovala? Proč se tolik lidí v mocenském postavení snaží narušit důvěru veřejnosti k volbám, k soudům, k médiím a – což má pro budoucnost naší planety zásadní význam – k vědě? Proč jsme dovolili, aby vznikla tak nebezpečná propast mezi bohatými a chudými, mezi obyvateli měst a venkova, mezi lidmi s vyšším vzděláním a těmi, kteří ho postrádají?
O fašizmu
Představíme-li si fašizmus jako téměř zhojenou ránu z minulosti, tak instalovat Trumpa do Bílého domu bylo jako strhnout obvaz a rozšrábnout strup. Spojené státy již v minulosti zažily tak či onak nedokonalé prezidenty, vlastně jsme nikdy neměli jiné, v moderní době ale nikdy nestál v čele exekutivy člověk, jehož výroky a činy by byly natolik v rozporu s demokratickými ideály.
Již od počátku své kampaně i po příchodu do Oválné pracovny se Donald Trump hrubě vyjadřoval o politických institucích a zásadách, jež tvoří základy otevřeného vládnutí. Po celou dobu přitom systematicky rozvracel úroveň politické debaty ve Spojených státech, prokazoval neuvěřitelnou přezíravost k faktům, urážel předchůdce, vyhrožoval, že své soupeře „zavře do vězení“, novináře z tradičních médii označoval za „nepřátele amerického lidu“, šířil lži o poctivosti volebního procesu v USA, prosazoval nesmyslně nacionalistickou hospodářskou a obchodní politiku, zesměšňoval imigranty i země, odkud přišli, a živil paranoidní fanatismus vůči vyznavačům jednoho z předních světových náboženství.
Jestliže prezident USA říká, že tisk pořád lže, jak může vytýkat Vladimíru Putinovi, že tvrdí totéž? Když Trump prohlašuje, že soudci jsou zaujatí a že americký systém boje proti zločinnosti je „k smíchu“, co může zastavit samovládce jako filipínského Rodriga Duartea před zpochybňováním tamní justice? Pokud Trump obviňuje opoziční politiky ze zrady jenom proto, že netleskají jeho slovům, z jaké pozice má Amerika protestovat proti žalářování vězňů svědomí v jiných zemích?
America first
Když Donald Trump hlásá, že pro něj je „Amerika na prvním místě“, konstatuje samozřejmost. Žádný seriózní politik nikdy neměl v úmyslu stavět Ameriku na druhé místo. V tomto případě nejde o cíl.
Vnímá svět jako bojiště, na němž se každá země snaží ovládnout všechny ostatní, přičemž mezi sebou soutěží jako developeři s cílem přivést protivníka na mizinu a z obchodů vytřískat každý desetník zisku.
