Teprve, teď když začíná být jasné, že ta velká vlna jihoevropského typu nepřišla, vracejí se nemocnice k normálnímu režimu a otevírají i některá dlouho zavřená oddělení.
Už druhý článek v Reflexu mě ponoukl k zamyšlení, jestli je opravdu co kopírovat. Podle mého soudu není, jakkoli se pokouším k jejich cestě přistupovat pozitivně a aktivně hledat výhody. Jak už jsem psal, sleduji statistiky čínského viru na webu Worldometer. Pokud můžeme věřit, že je tahle metodologie celosvětově jednotná, tak se nabízí při interpretaci čísel mnoho zajímavých otazníků. Ale zpět ke Švédsku. Podle mého chápání je jejich přístup protipólem naší cesty. Každá z nich má své výhody a svá rizika.
My jsme celou kapacitu zdravotnictví vrhli pouze na přípravu zvládnutí velké vlny nákazy, která nakonec nepřišla. V té době jsme se moc nevěnovali jiným závažným chorobám. Přitom jen na rakovinu v ČR umírá ročně 30.000 lidí, což je kolem osmdesáti denně. A to jsou přitom čísla, na která jsou naši zdravotníci ve světovém srovnání oprávněně hrdí.
Byly odsunuty všechny plánované úkony. Takže se může stát, že řada lidí u nás dnes umírá na chronické choroby, kterým se aktuálně příliš nevěnujeme. Teprve, teď když začíná být jasné, že ta velká vlna jihoevropského typu nepřišla, vracejí se nemocnice k normálnímu režimu a otevírají i některá dlouho zavřená oddělení.
Druhou nevýhodou naší cesty je negativní vliv na ekonomiku země. Jsou fabriky, které stojí, jsou živnostníci především v pohostinství a cestovním ruchu, kteří jsou totálně na suchu. Není to tak zlé, jak se rádo publikuje (například kamarád chodí dál po lidech a jako instalatér nepřišel ani o korunu). Nicméně obchody se otevírají jen velmi pomalu a opatrně a velká nákupní centra přišla na řadu až nyní.
ALE: Čísla nakažených, mrtvých a další statistiky, které uveřejňuje každý čtvrtek Ústav pro zdravotnické informace, vypadají velmi dobře. Dokonce každý týden lépe, takže většinou při predikcích na další období, mohou experti stále odhady zlepšovat. Například: Na začátku dubna předpokládali ke konci měsíce 10.000 nakažených. Skutečnost je 7.682 lidí, takže naposledy oznámili na konec května 8.400, ale to byli až příliš optimističtí. Reprodukční číslo kleslo pod 1, což znamená že nakažený člověk předá infekci méně než jednomu dalšímu.
Naproti tomu Švédsko nechalo běžet ekonomiku, částečně i školství, nepřipravilo občany o jejich práva a soustředilo se pouze na ohrožené druhy. To je podle mého názoru možné udělat pouze v zemi s řídkým osídlením, velkou přirozenou uvědomělostí a velmi kvalitním systémem zdravotní péče. Přesto teď, po uplynutí dlouhých týdnů také sahají po rouškách…
A čísla? Smrtnost na jeden milion obyvatel je ve Švédsku 396 lidí, zatímco u nás 29. Tak si nejsem jist, co máme vlastně obdivovat. Že za tu cenu zachránili ekonomiku a ponechali občanstvu pocit svobody?
Závěrem: I můj postoj se v čase mění, teď po první bitvě stojím pochopitelně v řadě s dalšími generály. Je však známo, a to není žádná spiklenecká teorie, že do mrtvých se započítávají i nemocní, kteří by díky těžkým chronickým onemocněním zemřeli tak jako tak. Do statistiky jsou zahrnuti, protože v okamžiku úmrtí byli na čínskou chřipku pozitivní. Když si představím, že to se týká velkého procenta našich zemřelých, hlavně těch starších, kde se tzv. polymorbidita nabízí, tak bude skutečné číslo zásadně menší. Kolik z těch našich tří set chudáků bylo jinak zdravých a virus je opravdu zabil? Srovnejte si to s počtem 540 mrtvých na našich silnicích v minulém roce. To je 45 měsíčně…
