Slezský bard se nechal vyfotit s Kanimurou. Nebyla to náhoda a fotka nebyla zneužita, protože o něm pak pro média prohlásil, že je to sympaťák. Svou popularitou a autoritou pomáhá legitimizovat polovičního nácka v žoldu bůhvíkoho!
Když před pár lety složil Jaroslav Hutka potupnou píseň o agentovi Stb. ze Slezska přišlo mi to nevkusné. Pokud má Jarek něco na hrbu, ať si to vyřídí se svým svědomím a jednou třeba tam někde nahoře. Nepříslušní nám, obyčejným smrtelníkům, abychom ho soudili.
Pravda je ale taková, že my, kteří jsme v těch seznamech také mohli být a nejsme, máme od té doby s Nohavicou trochu problém. Přeme se jestli má morální profil autora vliv na kvalitu jeho díla. Samozřejmě, že ne, ale má zásadní vliv na to, jestli máme chuť si jeho písně zazpívat. Námitka, že bez problémů naplní největší halu v republice nic neřeší, když se podíváme na počty voličů populistů, je jasné, že spousta lidí má velmi krákou paměť.
Jenže pak přišla další rána. Slezský bard se nechal vyfotit s Kanimurou. Nebyla to náhoda a fotka nebyla zneužita, protože o něm pak pro média prohlásil, že je to sympaťák. Čili svou popularitou a autoritou pomáhá legitimizovat polovičního nácka v žoldu bůhvíkoho!
A poslední kapkou byl metál v sobotu. Milouš II. zvaný Mstivý hovořil o tom, že jeho volba vyznamenaných přinese závist. Tu tedy skutečně necítím, ačkoli někdo možná ano, to nelze vyloučit. Neaspiruji na metál, nic mimořádného jsem nevykonal, ale kdyby tomu tak bylo, tak by mi nebylo jedno, k d o mi ho dává a od tohoto hradního ješity bych si ho stejně jako Vláďa Mišík zcela určitě nevzal. Ne tak Jarek, který na kameru ČT potvrdil, že je na své ocenění hrdý.
Přeji mu i peníze, o kterých píše Týden i plné sály, ale vážit si ho definitivně nemohu.
Netuším, jakým způsobem jej tehdy tajní ke spolupráci přinutili, mohly to být okolnosti, za kterých bych třeba podlehl také, ale kdo ho dnes nutí tulit se s xenofobem? Nebo mu někdo drží kolt u spánku, aby se neváhal dekorovat někým, kdo pohrdá ústavou, jedincem jehož hlavním motorem je msta za to, že se s ním nikdo nechtěl hrát. Člověkem, který si plete vzdělanost s opakováním citátů, na což stačí dobrá paměť. Nedivil bych se, kdyby celá aféra okolo jeho výroku na téma Ukrajina vznikla jen proto, že se chtěl pochlubit tím, že ví co znamená v diplomatické řeči „fait accompli“. Starcem, který nemá dost soudnosti, aby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu přestal ostatní obtěžovat svou přítomností v politice. Příště ho do Vladislavského sálu asi přinesou. Pevně doufám, že žádné příště nebude!
