Vlivem populistů jsme se dostali do absurdní situace, kdy platy v soukromé sféře jsou nižší než ve státní. Přičemž je veřejným tajemstvím, že firmy požadují úplně jiné pracovní nasazení než úřady.
Občas slyšíme v médiích, že nezaměstnanost klesla či vzrostla, ale jsou to v posledních letech pohyby jen za desetinnou čárkou. Také nás redaktoři ujišťují, že jsme v tomto parametru na špici EU, tedy něco jako „best in covid“! V té stejné tabulce zpravidla ukazuje televize i počty volných míst, které jsou už dlouho vyšší než počty nezaměstnaných. To vypadá na první pohled jako protimluv, ale není, protože jsou velké regionální vzdělanostní a profesní rozdíly. O věku se korektně mluvit nesmí.
Použil jsem web Českého Statistického Úřadu, abych zjistil, jak je tomu doopravdy.
Nejvíce volných míst nabízí pochopitelně Praha, Středočeský kraj, ale také kraje Plzeňský a Jihomoravský, zatímco tři kraje s nejvyšší nezaměstnaností jsou Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský.
V absolutních číslech máme ke konci minulého roku 258 173 nezaměstnaných, což dělá 3,5 %. Když vezmeme v úvahu, že část z nich sice v evidenci úřadů práce je, ale ve skutečnosti práci nehledá, zbydou nám reálně 1-2 procenta, což tlak na zvyšování platů zcela jistě nezastaví. Existuje ekonomická poučka, že nezaměstnanost pod 5 % zdravá není.
A nabízených volných míst je podle ČSÚ 343 148. Jsem přesvědčen, že reálné číslo je spíše ještě vyšší. Jak z to ho ven? Možností není mnoho.
Nezaměstnanost: Regionální problém by zvýšila ochota uchazečů se přestěhovat či dojíždět, ale musí se jim to vyplatit. Pomohla by lepší dopravní dostupnost. Firmy, které potřebují pro svou výrobu méně kvalifikované pracovníky, by si měly své provozy budovat tam, kde je vyšší nezaměstnanost.
Volná místa: Krátkodobě je jedinou možností dovoz pracovníků ze zahraničí. Ten ale brzdí naše vízová politika a také nejrůznější mafie parazitující na zájemcích o práci u nás. Dlouhodobě by se měly firmy vrátit k výchově vlastních učňů, tak jak to skvěle funguje například v Německu. Ale především je to úkol pro Ministerstvo školství, které by mělo přípravu studentů přizpůsobit požadavkům moderní doby a opustit výuku ve stylu Marie Terezie.
Jak už jsem se zmínil, nedostatek pracovníků má velký vliv na růst mezd a pomáhá zvyšovat tlak nerealistickým požadavkům odborů, které zoufale potřebují zdůvodnit svou vlastní existenci v sociálním státě dvacátého prvního století.
To už se dostáváme až k inflaci, kterou kromě nesmyslného rozhazování předchozí vlády akceleruje právě růst mezd, aniž by byl podložen zvyšování efektivity práce. Vlivem populistů jsme se dostali do absurdní situace, kdy platy v soukromé sféře jsou nižší než ve státní. Přičemž je veřejným tajemstvím, že firmy požadují úplně jiné pracovní nasazení než úřady. Pro řadu z nás je označení „státní správa“ synonymem pro něco, co nefunguje.
Stát je pouze servisní organizací, sám žádné hodnoty netvoří, měl by jen vytvářet podmínky pro malé i velké podnikání. Ve skutečnosti naopak každou podnikatelskou aktivitu paralyzuje nikdy nekončící byrokracií a často i korupcí.
Dokáže naše nová fialová vláda na tom všem něco změnit?
