Tito lidé jsou schopni zatáhnout svou zem do války s fiktivním nepřítelem, svůj lid do občanské války a budovat megalomanská mramorová sídla, zatímco jejich krajané živoří.
Je asi každému jasné, že do vrcholné politiky se dostávají především jedinci, kterým není potřeba každý den dodávat odvahy a přesvědčovat je o tom, jak jsou skvělí. Naopak, narážíme na velké ego a nekonečné ambice.
Bývaly doby, kdy osobnosti jako například Winston Churchill nebo generál de Gaulle byli především vlastenci a prospěch a blaho své domoviny měli na prvním místě, jakkoli svérázně o něj někdy usilovali.
Píseň praví: "boly dobré časy, ale sa minuly..." Ano, dnes je situace úplně jiná a nejsou to výjimky, kdy si mocní tohoto světa naopak berou vlastní národ, vlastní stát jako rukojmí své kariéry. Stačí se rozhlédnout, a můžeme začít u nás, pokračovat do Ruska a se zastávkou v Izraeli dojít až za oceán. Zastavení či oddálení stíhání, majetkový prospěch a někdy jen paranoidní touha po moci. Na množství obětí a vznikající škody se nehledí. Tito lidé jsou schopni zatáhnout svou zem do války s fiktivním nepřítelem, svůj lid do občanské války a budovat megalomanská mramorová sídla, zatímco jejich krajané živoří. V Africe jezdí zlatými Rolls–Royci a dávají Kalašnikovy do rukou dvanáctiletých chlapců. Jeden jediný člověk ovládá mnohamilionovou zemi, vede ji do záhuby a nikdo není schopen ho zastavit.
Když už jsme u toho ega, pohleďme se přes plot za humna. Pokud se nějakému slovenskému "Milionu chvilek" nepodaří dohnat rozhádanou opozici ke sjednocení, můžeme třikrát hádat, kdo s pomocí notorika Prchala vyhraje volby. Vůdcové ministran nedokážou pochopit, že v případě koalice je bude možná čekat "jen" ministerské křeslo, zatímco sami ve volbách neuspějí vůbec. Netvrdím, že mnohočetné koalice jsou nějakým ideálem, někde se chovají podobně jako mnohočetná zlomenina, ale je to určitě lepší, než vůdce velkouzenářova či Ficova typu.
Příklad Izraele je varující. Trestně stíhaný premiér vzal do vlády extrémisty, jen aby složil koalici a teď hrozí občanská válka, protože jeho sestava zaútočila na samotné principy demokracie. Nepřipomíná nám to něco z našich luhů a hájů? I když dnes v opozici je tomu trochu jinak. V poslední době obě opoziční strany bojují o stejné voliče. Kdo z nich bude mít větší prospěch z Václaváku? SPD tuší, že jí jde o krk, preference klesají, tak přitvrzuje, protože by se v roce 2025 nemusela dostat do sněmovny. To by byla tragédie, protože co by byli bez miliónů, které Pitomiovi každý rok plynou ze státního rozpočtu za obdržené hlasy.
Utkává se s ANO o hlasy nespokojených, přesvědčují je, že strádají díky podpoře, kterou poskytujeme Ukrajině, díky byrokratické EU, díky lidem na dávkách atd. Zaklínají se přitom slovy jako vlast a mír.
Víte, čeho se tito pseudovlastenci bojí více, než diktátu z Bruselu? Diktátu z češtiny!
