V Mostu! se diváci smějí těm, kteří jsou ještě většími burany, než oni sami. Dodává jim to sebevědomí a pocit, že na tom ještě nejsou tak zle. Podobně jako dojemné příběhy ve zprávách bulvárních televizí nebo lesklých časopisech.
Rozporuplné reakce na nový seriál ČT s názvem Most! mě donutily se na něj podívat, což jinak v případě české původní tvorby moc nedělám. Propojilo se mi to s nedávným článkem v Reflexu, který se ptal proč téměř všichni hrdinové naší polistopadové filmové tvorby musejí být feťáci, mentálové, alkoholici – prostě lidi z okraje společnosti.
Autor článku V. Rynda dále rozvíjel teorii, že s tím vlastně začal už Miloš Forman ve svých ranných filmech. Já si to nemyslím, protože to bychom mohli dát rovnítko mezi M. Formana a Z. Trošku a M.F. by se v hrobě obrátil! Zásadní rozdíl je v tom, že Forman se podle mého názoru nesmál tomu, že je Helena Růžičková prostorově výraznější, šlo mu o karikaturu Čecháčkovství. V kukaččím hnízdě se bláznům nesmál vůbec, naopak bojoval za důstojnost psychiatrických pacientů proti totalitní Velké sestře.
Přijde mi, jako by se v Mostu! diváci smáli těm, kteří jsou ještě většími burany, než oni sami. Dodává jim to sebevědomí a pocit, že na tom ještě nejsou tak zle. Podobně jako dojemné příběhy ve zprávách bulvárních televizí nebo lesklých časopisech.
Skvěle zahrané figurky v seriálu Most! jsou jeden větší lůzr než druhý – tam se snad nevyskytuje nikdo s IQ nad 80. Je jasné, že tato spodina nemluví jazykem Gutha Jarkovského, na druhé straně se výrazně posouvá hranice toho, co je ve veřejnoprávní televizi ještě před desátou večerní možné. I tato televizní stanice se pomalu stává kanálem. Je tohle opravdu úlohou koncesionářské televize? Nebyl by to seriál spíše vhodný pro bulvární stanici? Neměla by ČT spíše kultivovat, než stanovovat tyto vztahy a tento jazyk jako novou normou? „Vždyť to je přece normální, když se takhle mluví i v televizi“, nám řeknou naše děti. Klidně by si mohly vzít příklad i z našeho pana prezidenta.
Nechci moralizovat, sám pro sprosté slovo nejdu daleko a nic lidského mi není cizí. Ani se nechci vyvyšovat nad jiné diváky, tím méně tvořit komise, které budou bádat nad tím, co ještě je a co už není přijatelné.
Jen se zamýšlím nad tím, čemu se sice směju i já, ale trochu se u toho stydím. Asi jsem pokrytec, což je ještě horší, než být dement. To by byla aspoň šance, že o mně někdo něco natočí.
