Bojkot má však smysl pouze tehdy, pokud tato akce poškodí toho, kdo je bojkotován. V případě, že se však obrátí proti těm, kteří bojkotují, je to branka do vlastní sítě.
Kapitán Charles Boycott byl Angličan vlastnící pozemky v Irsku. V roce 1880 se okolní Irové dohodli a rozhodli, že si jeho pozemky nepronajmou a dostali ho tak do vážných finančních potíží. Jeho jméno se tedy stalo synonymem pro organizovaný odpor prostřednictvím ignorování.
Bojkot má však smysl pouze tehdy, pokud tato akce poškodí toho, kdo je bojkotován. V případě, že se však obrátí proti těm, kteří bojkotují, je to branka do vlastní sítě.
Už mnohokrát jsem zaslechl v pohostinci názor, že politika je svinstvo, že se ní ten dotyčný špinit nebude a že se „jim“ na ty volby vy..re! Přičemž těmi „oni“ jsou myšleni politici.
Obávám se, že to je právě ten případ vlastního gólu. Pokud svůj názor prostřednictvím voleb nevyslovíme, zatímco jiní to udělají, tak jim vlastně dáváme možnost volit za nás. Tedy třeba i tak, jak by nám to vůbec nevyhovovalo, což bychom zjistili, kdybychom nebyli intelektuálně nesmělí a trochu se o dění zajímali.
Další obvyklou reakcí je, že vlastně nemáme koho volit, protože s každou z možných stran máme nějaký problém, nebo je vlastně ani neznáme. Domnívám se, že je to také jen výmluva, abychom nemuseli trochu pátrat a mírně použít šedou kůru mozkovou.
Nikdy přece nebude možné, aby nám voličům vyhovovala nějaká strana ze sta procent. To šlo jen za komunismu. Vždycky budeme mít nějaké výhrady k programu a asi také k některým představitelům strany. Jenže jde přece o zásadní směřování a ne o detaily.
Jsem-li živnostník asi nebudu volit komunisty, jsem-li Rom cikánského původu, tak svůj hlas nedám Náckům, atd. Když tam ale nepůjdu a raději zasednu na své místo u stolu štamgastů v hospodě „Na růžku“, pak jsem jim ho vlastně dal.
Škoda, že to lidé nechápou. Asi to nebude nikdy jiné. Zlepšit by se to mohlo, pokud by se politici a jejich strany chovaly trochu slušně a svým jednáním a výroky lidi od uren neodháněly.
