Zápasy v základních skupinách na brazilském šampionátu nejsou ještě odehrané všechny, už teď ale známe názvy zemí, které ztratily veškerou naději na postup do vyřazovací fáze fotbalového turnaje, a některá jména jsou velice překvapivá.
Na začátku června abdikoval španělský král Juan Carlos I., zhruba o tři týdny později udělali něco podobného i španělští fotbalisté, po prohrách s Nizozemci (1:5) a Chilany (0:2) je jasné, že fotbalisté z Pyrenejského poloostrova budou muset přepustit fotbalový trůn jinému národu. Španělé přitom odjížděli do Brazílie jako úřadující mistři světa a Evropy, a byli tak považováni za horkého kandidáta na zisk mistrovské trofeje. Se španělskými ambicemi však výrazně zamávaly nizozemské větrné mlýny v čele s Arjnenem Robbenem a Robinem van Persiem, aby se nakonec ztratily v chilských Andách. I kvůli těmto porážkám se mnozí lidé začali shodovat na tom, že španělský házenkářský styl, učeně nazýván tiki-taka, je překonán a nemá již čím překvapit. Španělská hra je založena na držení míče a spoustě přihrávek – v zápase proti Nizozemsku měli Španělé míč na svých kopačkách po 64,5% času a přihráli si 540x (Nizozemci si zásluhou Robbena přihráli „jen“ 276x), v druhém zápase s Chile drželo Španělsko míč po 63,1% času a přihráli si 501x (Chilané 263x). Z řeči čísel bychom mohli usoudit, že Španělé oběma zápasům dominovali, drželi míč, přihrávali si, tak jak je možné, že prohráli?! Dost možná je to tím, že Španělé často volili další dvě tři přihrávky navíc místo přímé střely na bránu. Během duelu s Nizozemci směřovali Španělé mezi tři tyče soupeře jen čtyři střely a z toho jedna byla z penalty (Nizozemci vystřelili na bránu hned 10x), v dalším utkání s Chile se sice Španělé trefili do brankového prostoru 6x, zatímco Jihoameričané jen 4x, ale k vítězství to beztak nevedlo. Španělé tedy dokážou mít míč díky častým přihrávkám pod kontrolou po většinu zápasu, jenže nejsou schopni to dostatečně zužitkovat, svým obléhacím stylem hry dokázali během dvou utkání vstřelit jedinou branku (z penalty) a hned 7x inkasovali.
Nejedno překvapení nám zatím servíruje skupina D (Anglie, Itálie, Kostarika, Uruguay). Nejvíc překvapují outsideři skupiny, tedy Kostaričané, kteří dokázali porazit jak Uruguay (1:3), tak Itálii (0:1) a jsou prvními jistými postupujícími. Kdo naopak jistě nepostoupí je Anglie, která podlehla Itálii (1:2) a Uruguay (2:1). Výkon Anglie byl v prvním zápase proti Itálii více než sympatický a dával fanouškům Albionu naději dobrých výsledků do dalších utkání. V duelu s Uruguayí ale nebyli Angličané tak akční jako v prvním zápase a doplatili na pár neproměněných šancí Rudého ďábla Rooneyho a především na gólovou potenci Uruguayce Luise Suáreze, který působí v anglickém Liverpoolu FC. Angličané tak jedou domů, aniž by došlo na jejich prokletou disciplínu - penaltový rozstřel.
Už na mistrovství světa v Jihoafrické republice před čtyřmi roky dokázaly jihoamerické týmy vystrčit rohy a potrápit ostatní celky (Uruguay obsadila 4. místo), v letošním roce je síla a potenciál týmů z Jižní Ameriky ještě znatelnější – mimo tradiční favority z Brazílie a Argentiny se velmi hlasitě připomněly Chilané a ani Uruguayci ještě nemuseli říci své poslední slovo.
Na nové mistry světa si ještě nějakou dobu počkáme, jedno ale víme jistě, Angličanům a Španělům už v posledních zápasech o nic nepůjde, už před zápasem budou mít sbalené kufry, po zápasech mohou oba týmy odcestovat společně na letiště, hráči si mohou popovídat třeba o tom, kam pojedou na dovolenou…do Jižní Ameriky se asi nikdo z nich rekreovat nepojede.
