Novák Karel, sektor B6, řada 6, sedadlo 74

UEFA rozdala tresty za nepokoje během utkání Evropské ligy mezi Slovanem Bratislava a Spartou Praha. Pražský klub byl pokutován částkou 80 tisíc eur a dvouletou podmínkou na uzavření stadionu na jeden zápas. Bratislavský Slovan, který zápas hostil, bude muset zaplatit 50 tisíc eur, UEFA byla ke slovenskému celku shovívavější, pochopitelně.

Kdyby totiž UEFA sáhla k přísnějšímu potrestání Slovanu, připustila by tím své vlastní pochybení, když na začátku září, tedy v době, kdy se Slovan dostal do skupinové fáze Evropské ligy, povolila odehrání domácích zápasů na stadionu Pasienky. UEFA tak udělila Slovanu výjimku a dovolila mu na Pasienkách odehrát nejen zápas se Spartou, kdy už před začátkem zápasu organizátoři varovali fotbalisty a realizační týmy, že by mohlo dojít k výtržnostem a střetům fanoušků na stadionu, v tom případě se měli fotbalisté rychle schovat k hlavní tribuně, kde je zázemí nejvhodnější. UEFA tedy svalila větší díl viny na sparťanské fanoušky, kteří rozhodně nejsou bez viny.

V 41. minutě si několik sparťanů v hledišti řeklo, že dost bylo sledování fotbalu a vrhli se do sektoru, ve kterém byli příznivci domácího týmu. Pravdou je, že do té doby se nehrál moc pohledný fotbal, ale i tak nechápu význam takovýchto výlevů „fanouškovství“.  Ve vyspělých fotbalových zemích jako je Německo a zejména Anglie je návštěva stadionu takřka kulturní akcí. V hledišti můžeme klidně vidět osmdesátiletou dámu, která s šálou kolem krku věrně fandí svému týmu. Na českých stadionech bohužel jen zřídka slýcháme mrazivá chorea, která by byla alespoň trochu podobná tomu, když fandové Liverpoolu vítají své oblíbence písní „You’ll Never Walk Alone“ a malou českou obdobu dortmundské „Südtribüne“ nenajdeme jen tak.

Vím, že fotbalové podmínky v Německu a Anglii jsou nesrovnatelné s těmi českými, ale byl bych rád, kdyby se velké hlavy českého fotbalu snažily alespoň přiblížit vyspělým podmínkám na západě Evropy, místo toho, aby se před většími zápasy šikovaly jednotky policie a zápasy byly přerušovány kvůli hustému dýmu na hrací ploše. Na začátku sezony jsem měl dobrý pocit z domácích zápasu pražské Slavie, fanoušci si připravovali pěkná chorea a nad hlavami jim vlály červeno-bílé vlajky. Pak ale přišlo derby se Spartou, Slavia sice prohrávala, ale za slabší konec provazu netahala, dostávala se do šancí, které volaly po gólu, slávističtí fandové ale nepochopitelně řekli „Ne!“ a zapálili dýmovnice, které měly za následek přerušení utkání a konec nadějí na lepší výsledek. Opravdu nechápu, proč někdo zaplatí několik set korun za vstupenku, aby si pak pár metrů před sebou zapálil dýmovnici a po několik dalších minut hleděl do hustého kouře. Nepopírám, že český fotbal není občas k pláči, ale vhánět si dobrovolně slzy do očí?!

Posun k lepšímu by mohl nastat při změně zákonů. Vezměme si za příklad kontroverzní zápas z minulého týdne mezi Slovanem a Spartou. Sparťanští fanoušci se poprali, Sparta za ně (opět) zaplatí pokutu a tito fanoušci mohou klidně být u dalšího zápasu mezi Slovanem a Spartou, tentokráte v Praze. V jiných zemích, kde nemají zájem o takovéto potyčky na stadionech, by fanoušci byli identifikováni pomocí kamer, které snímají každý úsek tribuny a dostali by několikaletý zákaz vstupu na stadion, přičemž by se po nějakou dobu museli každý hrací den svého týmu hlásit na policejní stanici. Zatím se však nezdá, že by na českých stadionech byli „fanoušci“, kteří zapalují světlice, vytrhávají sedačky a občas se i proběhnou přes hřiště, nahrazeni fanoušky, kteří se chtějí podívat na zajímavý zápas a nacvičenými pokřiky hnát svůj tým k lepším výkonům. Bohužel, i toto je jeden z důvodů, proč raději sleduji anglickou ligu než tu českou.