Hmyzí verbež do vínku nám nalévají, ale podívejte se na příběh tohohle rýmovaného fiktivního hrdiny, jež nepochybně sdílí apetit a ochotu pro novou kuchyni mnoha z Vás.
„Poslouchej, kurňa, teta,
vrátil jsem se ze světa, z úst mi leze osvěta.
Že prý hmyz není jen jídlem třetího světa,
nýbrž i třetího tisíciletí.“
„Jenže některý má křídla, co když nám uletí?“
Pověru jednu znám:
„Mravenci v kredenci, to prý nemá být.“
Avšak bílkovin hodně z nich mám,
asi budu muset požírat ten malý hmyzí lid.
Jiná legenda praví:
„Zabijeme komára, masa naděláme.“
Udělá to dobře našemu zdraví,
slavit budou prasata a krávy.
Co když nám ale ti rádci jen med mažou kolem úst?
Co když pouze chtějí, abychom drželi masný půst?
Zatímco cpát by nám chtěli červabčiči,
když chodíme spát, loví naše kočky a kvičí „ČIČÍ!“
No, to je v p…ytli!
Jen ta myšlenka mě ničí!
Tu zvěst slyším takhle po neděli,
tvářím se, jako by mi ulétly včely.
Čtu recept na dušenou broukolici,
v tu ránu chytám motolici.
„Termit se šesti,
přejdou tě neřesti.
Nebuď na vážkách,
byls přece na zvířecích porážkách!“
Radí mi kamarád,
co má hmyz velmi rád.
Nejraději včelu na medu,
nýbrž jen a pouze k obědu.
„Larvo-knedlo-zelo,
neochutnat, to by tě mrzelo!
Je třeba některým receptům vychytat mouchy.
Jsou ale levné, netřeba dělat melouchy.“
„Mistři kuchaři přijdou tomu na kobylku,
k vaření pustíš si Bealtes, hned máš idylku.
V obchodech s hmyzem bude cvrkot.“
„Jak z plamenů slyšíš praskot,
Babica rmoutí davy obloženým brabeništěm,
Láďa Hruška kouzlí s červivou hruškou nad ohništěm
kůrovec s javorovým sirupem jako dezert.“
Pravím mu: „Příteli, ty jsi teda expert!“
Slzy po tvářích mi hnedle stečou,
zhrozen že pozřu hmyzu fůru.
Okamžitě prozřu, to mé oči štěstím pláčou,
neb zažil jsem jen další noční můru!
Do křtánu nevleze mi žádná světluška,
ni jediná sedmitečná beruška.
Jen jednou omylem spasil jsem mol,
zrovna jsem řval na celé kolo „skal”,
když otáčel jsem rundu z rumů a kokakol,
až jsem byl namol.
