Tento dopis byl odeslán 20.10. zastupitelstvu městyse Kunvald jako reakce na jakési tajné vyvlastnění půdy mého dědy, kdy obec ani žádný jiný pověřený úřad s mým dědou nejednal, nikdo se ho na nic neptal, a pozemek mu byl jednoduše odebrán a vyměněn za církevní.
Vážený pane starosto a vážení členové zastupitelstva,
Rád bych touto formou vyjádřil radikální nesouhlas a velké zděšení nad poměry, chováním a především, nad zjevným porušováním zákona, nejen zastupitelstvem vašeho městyse, ale možná i dalšími orgány státní správy, ke kterému dle mého názoru došlo ve věci podivných machinací s pozemky pana Josefa Müllera, čp. 9, a církve.
Žádám Vás o vysvětlení této podivínské kauzy. Uznávám, že jsem prachobyčejný student a disponuji pouze částečným ústavněprávním vzděláním, ale přesto jsem si jist, že v této zemi, jako v každé jiné demokratické, nemůže být žádný svéprávný občan, ani ten nejobyčejnější, zbaven vlastnického práva ke konkrétní věci. Jednou z mála výjimek je tzv. vyvlastnění, které lze uplatnit pouze v případech krajních, kdy všechny ostatní zákonné mechanismy a snahy o domluvu mezi státem a vlastníkem byly marné, a dále pouze v případech, kdy je jasně definován tzv. veřejný zájem.
V případě pana Müllera nebyla zákonná litera naplněna ani nepatrně. Nejen, že vaše „transpolní magistrála“, nesplňuje zákonné podmínky k tomu, aby mohla být právně označena za veřejný zájem, ale navíc, a to dvakrát podtrhuji, úředníci ať obecní či jiní neměli chuť jednat s panem Müllerem a naopak disponovali nadmírou drzosti provést změny v katastru nemovitostí bez jeho souhlasu. Zajisté si všichni uvědomujete, o jak významný zásah do osobních svobod se jedná, a že takový čin, musí mít pro někoho v zastupitelstvu, nebo na pozemkovém úřadě, neméně závažné následky.
Těch minimálně nestandardních postupů v této kauze je daleko více. Tak tedy pan Müller , díky cestě vedoucí do nikam a táhnoucí se přes celé jeho pole, nevědomky přišel o část svého pozemku, čímž se mimo jiné zbylé pozemky znehodnotili, a jako kompenzace mu byly přiděleny pozemky církevní. Po zkušenostech, jak je zde porušován článek ústavy o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, raději ani nedomýšlím, zda alespoň církev je ve věci informována, nebo jestli si obec a pozemkový úřad škatulkují parcely dle chuti a své potřeby.
Rád bych se také dozvěděl, jak mohl pan Müller dostat církevní pozemek v době, kdy ještě stále neproběhlo státní vyrovnání s církví jako takovou, tudíž v době, kdy se s církevním majetkem, stále ještě nesmí manipulovat.
Víte, mě opravdu nezajímá, proč jste vybrali právě tuto variantu cesty k vašim stavebním parcelám, proč zrovna tu nejdelší, nejdražší a logicky neodůvodnitelnou variantu. Také mě nezajímá, jaké a čí podivné zájmy zde hájíte. Asi to ale nebudou zájmy ušlechtilé, když vše proběhlo potichu a tajně, dle mého vnitřního přesvědčení protizákonně.
Můj děda se rozhodl jednat s vámi prozatím v dobrém a stále tu žije naděje v urovnání těchto záležitostí. Přesto se tu již něco neomluvitelného stalo, a pokud se prokážou má tvrzení, nebo chcete-li obvinění, někdo za to bude muset nést odpovědnost.
Budu se těšit na vaše písemné vysvětlení. Pokud se mi dostane řádného objasnění, rád se vám za tento dopis, psaný možná v rozčilení a v afektu omluvím.
Zatím jsem ale pevně přesvědčen, že tu k porušení ústavy a všech morálních zásad došlo, jak na straně obce, která je novým vlastníkem pozemku, tak na straně pozemkového úřadu. Proto tedy žádám nápravu věci, omluvu příslušných odpovědných lidí a jejich rezignaci na svůj post, aby již dále nemohli škodit slušným lidem.
Nikdy by mě ani nenapadlo, že při oslavách dvaceti let od pádu zločineckého režimu, budu psát dopis, kde budu bránit rodinu od jakéhosi tajného vyvlastnění. Jsem velmi zklamán.
Doufám, že nebudu nucen sáhnout k dalším zákonným prostředkům, jak se domoci práva, které mi náleží. Nezbývá než Vám poděkovat za čas, který jste věnovali tomuto textu a konstatovat, že pokud nedostanu vaše písemné vyjádření ve lhůtě, kterou uznám za dostačující, a pokud se nezačnou věci ubírat spravedlivým směrem, kontaktuji media a nevylučuji soudní řízení.
Dopis je otevřený, tudíž bude zveřejněn.
Ondřej Müller
(autor je vnuk Josefa Müllera, student VŠE, finanční poradce)
