Zapnu Pc, naladím ČT24, ale zpráv se nedočkám. Místo „normálního“ programu sleduji komediální oranžovou propagandu. Zanadávám si do uslintaných bernardýnů, ale ze zvědavosti poslouchám Jana Mládka dál.
Nevím jak ostatní, ale já už mám těch televizních reakcí na každý vládní prd plné zuby. Vítám briefing, když nám strany chtějí sdělit nějaké aktuální informace- z vlády, parlamentu nebo jakéhokoliv jednání - ale aby tam stál pán s fixou a školil svou pravdu za mé poplatky, to důrazně odmítám.
Rozumím, že žijeme v demokracii, kde by všechny politické strany měly dostávat stejný prostor k vyjádření. Já přeci neříkám, umlčme opozici. Ale je normální, aby veřejnoprávní televize dávala několikrát týdně tolik prostoru k politické kampani ČSSD, která běží nonstop a nejspíš už nikdy neskončí?
Chápu, že je ČSSD zadlužená až po uši, však jsme její způsob hospodaření pocítili všichni. Ale že jí Česká televize poskytuje několik desítek minut týdně prime time vysílání k politické propagandě, tomu nerozumím. Žádná diskuze, jen oranžová pravda předkládaná divákům zpravodajského kanálu.
Víte, kdyby se to alespoň dalo poslouchat. Ale když vám tam stínová ministryně školství školí současného ministra, toho času v úřadě pár měsíců, z otázky přístupu k romům, nabývám dojmu, že u nás romové při nedávné 8 let dlouhé vládě ČSSD ještě nežili.
Politici ČSSD, snad jen s výjimkou grandiózního řečníka Jiřího Paroubka (budiž mu post obyčejného poslance lehký), jsou v diskuzích velmi slabí a často končí v poli poražených. I zlý muž David Rath, ač to tak někdy nevypadá, je prachobyčejná nevymácháná huba, která při nedostatku argumentů jen všechny zpouráží. Jako vítěz se ale cítí jen on sám.
Proto tedy ty tiskové briefingy, žádný odpor, žádná diskuze, jen levná a účinná reklama. Z oranžových úst rovnou do naivních obyčejných uší.
