Ve výroku našeho osvíceného vládce, že máme příliš mnoho zbytečných vysokoškoláků a málo manuálně pracujících, je jistě jeho osobní povzdech, že chtěl zřejmě i on sám manuálně pracovat. Navíc byl zbytečně vzdělaný na elitních školách a tak se jen těžko protloukal a jen tak tak našel nějaké to uplatnění. A proto touto svojí osobní zkušeností chce ostatním ulehčit jejich rozhodování, čím by v životě měli být.
Diskuze, k čemu je vzdělání, je nicméně v Čechách i potažmo v celé Evropě, důležitá, protože ukazuje jedno. Polovzdělanci mají dojem, že nic jiného než aplikované vzdělání nemá hodnotu.
Vzdělání má podle mého dva základní cíle. Prvotním impulzem k řeckému a evropskému vzdělávání bylo vědění samo o sobě. Vědění, které dělalo člověka lepším. Vědění přináší svobodu. Vědění přináší schopnost myslet. Smyslem učení je naučit se učit. Pokud máme školy, které naučí traktoristy jezdit na traktorech a nic víc, máme velmi špatné školy. Problém je, že většinu populace svoboda, pokud má chléb a hry, nezajímá. Už vůbec to nezajímá vládce, těm svoboda druhých přináší jen problémy v jejich cílech.
Druhým faktem je, že vzdělání znamená moc. Vzdělání v jistém oboru z vás dělá více mocného, než ostatní. Zde naopak platí Babišova teze, že má k dispozici málo robotníků, kteří by mu vyhovovali do jeho provozoven. V podstatě jde o ono moderní řemeslo. O reálnou dovednost. Ale svět je tak komplexní, že většina firem by se měla smířit s tím, že kompetence ke svým službám naučí své lidi sama. Školy na to ze svého principu nemohou nikdy dosáhnout. Pan Babiš by mohl ve svých firmách nabízet rekvalifikace na traktoristy, pokud mu skutečně chybí. Ne remcat, že mu jich stát málo vyrobí.
Otázka, k čemu mi ta škola bude, skrývá v sobě dvě různé existenciální otázky. Uživit se a být vzdělaný jsou dvě různé věci. Je dobré si připomenout, že když šlo do tuhého, pro jistotu se stříleli ti s těmi školami. Traktoristi nikoliv. Protože ti se budou hodit každému režimu.
Tak koho bude v Čechách víc?
