O chloupcích Královny ze Sáby

Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná,oči tvé jsou holubice pod závojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu.(…) Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před stříháním, jež z brodiště vystupují (…)Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou… Úryvek z proslulé Písně písní, jedné z nejerotičtějších básní starověku, již můžete najít ve Starém zákoně, je připisován bájnému králi Šalamounovi. Dodnes udivuje svými neobvyklými poetickými přirovnáními, která zobrazují tehdejší ideál ženské krásy. Ovšem přirovnávat dnes dívčiny zuby ke stádu ovcí či prsy ke gazelám, nevím, zda-li by byl muž v lovu úspěšný. Ono se vůbec v pojetí krásy od starověku docela dost změnilo....

Proč ovšem o básni mluvím - váže se k ní jedna pěkná historka. Král Šalamoun adresoval tento text královně ze Sáby. Tato dáma údajně vynikala nesmírnou krásou a moudrostí, ovšem její největší předností byly dlouhé chlupy na nohou, a to tak dlouhé, že si je dokonce česala hřebenem. A právě takové ochlupení bylo ve své době považováno v za nesmírně sexy. Touha uvidět je dovedla krále Šalamouna tak daleko, že nechal v přijímací místnosti jeruzalémského chrámu položit zrcadlovou podlahu, aby mohl tento zázrak pozorovat na vlastní oči.

Trend 21. století je naprosto odlišný: ženy se vyholují všude, a to i na místech, kde si samy nevidí, tudíž by jim teoreticky mohlo být jedno, zda TAM ochlupení mají či nikoliv. V mnoha případech tak činí proto, neb si to přejí jejich mužské protějšky, a to i přes skutečnost, že vyholování je často spojeno se zvýšenými gynekologickými potížemi (ženským chloupkům totiž Matka Příroda přisoudila určitou hygienickou funkci, což vám potvrdí každý gynekolog) a tzv. efektem mužského strniště (tento termín jsem právě vymyslela a připadá mi dost trefný), kdy ovšem nechodí se zanícenou poškrábanou bradou ženy, ale muži. Proč však mají pánové ve vyholeném ženském přirození takovou zálibu? Jistá psychologická studie hovoří o tom, že jim vyholené genitálie (a nejen ony) připadají DÍVČÍ, nikoli ŽENSKÉ, a tudíž nevinné, a jejich nevyzrálé ego nemusí potlačovat strach z  něčeho pro ně tak nevyzpytatelného a nebezpečného, jako je temné chlupaté ženství. A my, ženy, v touze mateřsky jim ulehčit v jejich nejistotě, a tím posílit jejich sebevědomí a požitek ze sexu, s nimi tuto hru i přes mnohé subjektivní potíže hrajeme.

Před časem jsem potkala kamarádku, která si všimla, že v mám v podpaží asi milimetrový porost. „No, Gábino“, řekla pohoršeně, „já bych takhle nemohla vyjít ven“. Já ano. Přece mi taková hloupost nebude bránit ve svobodném pohybu. Však oni to, chlapci, pro jednou přežijí. A myslím, že by mi moudrá královna ze Sáby jistě dala zapravdu....