Volím ODS, ale nejásám

Je mi smutno z toho, že mě současná politická situace zatlačila do kouta a mně nezbývá nic jiného než znovu volit chaotickou, rozhádanou a nepříliš věrohodnou ODS.

Koho má dnes chudák občan volit? Pro někoho snadná věc, pro druhého obtížně řešitelný problém. Nemám dost času, abych zjišťoval, která z třiceti stran nabízí solidní program a k tomu i lidi, kteří by jej byli schopni realizovat. Malé mimoparlamentní strany jsou pro mě tudíž zcela vyloučeny. Neznám jejich program a pochybuji, že i kdyby se dostaly do parlamentu, že by plnily, co slibují. Zkrátka jim nevěřím.

Zbývají tedy strany parlamentní. Jenže to jsem zase tam, kde už jsem byl. Koho si vybrat? Kdo si zaslouží důvěru a můj volební lístek? Zkusím to projít zleva doprava ...

Komunisti? Měli 40 let času, aby ukázali, co všechno umí, a předvedli takové nezapomenutelné lahůdky jako jsou tyranie národa, utiskování, mučení a vraždění lidí, krádeže majetku pod heslem znárodňování a kulturní a ekologická devastace. Jistě, dnes se tváří jako svatouškové a "některé chyby" dokonce přiznávají, ale těžko uvěřit někomu, kdo tvrdí "nejsme jako my". Ještě těžší je uvěřit tomu, jak se vyrovnali se svou temnou minulostí, když do svého čela zvolili agenta StB Vojtěcha Falmera Filipa. Zkrátka komunisty není možné volit. Z jedné půlky jde o poblázněné cvoky, kteří se nedokáží poučit z historie, a z druhé půlky jde o zločince, kteří dnes po nocích děkují bohu (!), že po 89. neskončili ve vězení.

Sociální demokracie? S výjimkou několika oblastí jako je postoj k NATO a EU je program prakticky shodný s tím, co nabízejí komunisti. Když pominu populistickou omáčku, zůstane heslo Všechno všem, ať to stojí, co to stojí! A lidi? O těch psát raději nebudu, bloger má psát slušně.

Zelení? Mnoho z jejich programu mi přijde velmi sympatické a opravdu hodně mi vadí jen jejich zcela nelogická nechuť k jádru. Bohužel, bojím se, že v téhle straně je více fanatických Stropnických než rozumných Bursíků. Naposledy to ještě nevyšlo, ale třeba již další stranické volby skončí tím, že se do čela vrátí podivíní jako byli Beránek s Patočkou.

Lidovci? Program je mi sympatický a mít tak pět dětí, byl by mi ještě sympatičtější. Strana je ale v současnosti rozkročena nad politickým středem a zatímco levá noha sílí, pravá, zdá se, stojí na banánové slupce. Strana tak bude zřejmě i nadále v rukách lidí jako je snadno vydíratelný Jiří Čunek (který navíc nedokáže zformulovat větu, jež by měla hlavu a patu) a Cyril Svoboda, jehož v mých očích diskvalifikuje ochota dělat za příslušnou úplatu jakoukoliv práci. Kdyby někdo zaplatil, Cyril Svoboda by jistě s klidem oddirigoval londýnské filharmoniky nebo odřídil velkou cenu Monaka ve Formuli 1. S lidmi je u lidovců prostě problém. I když je třeba přiznat, že to je lepší než dřív. Poslední vláda dokonce nepadla kvůli lidovecké zradě. To je pokrok!

Občanští demokrati? Program vypadá slušně, ale nejde mu věřit ani v těch nejstěžejnějších bodech. Stačí si vzpomenout na 15% rovnou daň, ze které se teprve až po volbách vyklubalo 15 % ze superhrubé mzdy. Tento termín však volební program ODS superhrubě opomenul. A lidé? Kdo dnes vlastně řídí ODS? Klausovi věrní? Mirek Topolánek? Marek Dalík? V tom zmatku se nelze orientovat.

Těžkou volbu má český volič ...

Jak jsem psal již na začátku, já jsem se přes všechny pochyby rozhodl pro ODS. Určitě ne kvůli idealismu a rovněž ne kvůli lidem. Tlustý, Langer, Dalík nebo Řebíček jsou sice gauneři, ale úplně stejné kvarteto bych našel v jakékoliv politické straně. Proto jsem se rozhodl soustředit se na výsledky.

Za tři roky vlády ODS jsem osobně zaregistroval tyto pozitivní změny a snahy:

• nižší daně na své výplatní pásce
• snaha krotit zadlužování státu
• pokus o zastavení bezbřehého plýtvání ve zdravotnictví
• "léčbu" nemoci známé jako lenora pomocí neplacení prvních tří dnů nemocenské
• snahu postavit v Česku radarovou stanici amerického protiraketového systému
• pokračování elektronizace statní správy

Šlo by najít i další nadějné kousky jako je pokus o reformu penzí nebo volebního systému, ale ty skončily vlastně dříve než začaly.

Když nad tím tak přemýšlím, není to špatný výsledek na vládu, která byla složená ze tří různorodých subjektů, a stavěla na extrémně křehké podpoře. V porovnání s předchozími socialistickými vládami byla tato vláda opravdu pracovitá a prospěšná. A protože to byla hlavně ODS, kdo táhl většinu reforem, je moje volba vyřešena.

Škoda, že současně cítím i tu pachuť, která po Topolánkově vládě zůstala. Těch skandálů bylo přecejen hodně na to, abych mohl ODS volit s klidným svědomím.