Videohovor z Londýna

České televizi je třeba poděkovat za to, že její otevřené pojetí vysílání z Českého domu v Londýně umožnilo přejít na kvalitativně zcela novou úroveň komunikace. Především z mezigeneračního pohledu ...

Voe, sem v televizy!

- Ahoj, Babi.

- To jsi ty, Vojtíšku?

- Jo, babi. Představ si, že jsem v televizi!!!

- Šmarjájozef, co jsi zase provedl?! Zase tě hledají v Na stopě?

- Ne, babi, jsem na olympiádě.

- Jaké olympiádě?

- No na sportovní přece.

- Ale prosím tebe, vždyť ty jsi nikdy nesportoval a kluci se ti smáli, že jsi při těle.

- Ale babi ... Já tady fandím. Zapni si televizi a já ti zamávám, jó?

- Počkej, kde mám ten ovladač ...

- Honem, nebo to přepnou jinam.

- Který program?

- Copak já vím? Projdi to všechno a najdi Zárubu.

- To je ten blonďák nebo ten černoch?

- Babi, vem si brejle a přepni to z Novy na čété 4. Máš?

- Je tam nějaký chlap a lidi. Oni se mu smějou, volají na něj a mávají, ale on je k nim zády a povídá o lukostřelbě.

- A vidíš mě tam? Jsem od něj napravo, vlastně nalevo.

- Nevidím. A ty jsi lukostřelec? Ne abys někomu vystřelil oko!

- Tak já půjdu úplně za něj a budu mávat, jó?

- Tam všichni ti lukostřelci mávají.

- Babi, to jsou diváci! Vidíš mě teď?

- Co tam děláte? Proč máváte?

- Už mě vidíš?

- Jo, v té bílé čepici.

- Já nemám čepici. Počkej, půjdu dopředu. Před toho trotla, co tu pořád mává. Už mě vídíš? Mávám.

- Vojtíšku, už jsi mámě vrátil ty peníze?

...