Pocity z prezidentské volby

Po prvním kole prezidentských voleb jsem si říkal: "Je to v klidu. Budeme mít dobrého nebo ještě lepšího prezidenta." Nakonec jsem ale moc v klidu nebyl a po druhém kole zažívám docela smíšené pocity.

Proti Karlovi by na iDnes neměl šanci ani svatý Jiří - známý to vrah ohrožených druhů.wikipedia.org

Radost

Převládá radost. Do druhého kola se dostali kandidáti, pro které bych dokázal hlasovat (další byl už jen Vladimír Franc) a vítězem se stal Miloš Zeman - můj favorit. Uznávám jeho kvality, které uznávají i mnozí jeho političtí odpůrci (včetně například Václava Klause), a navíc jeho domnělou hrubost považuji spíše za syrovou upřímnost a domnělou aroganci považuji za nešikovnou snahu vymezit se vůči svým odpůrcům. Chápu, že jeho styl někomu vadí. Zvláště pak velejemným filosofům Havlova typu. Jenže mně je Miloš Zeman zkrátka sympatický i tím, že jeho povaha by mu velela (obrazně řečeno) bodnout svého odpůrce raději do srdce než do zad.

Respekt

Klid, nadhled, postřeh, pohotovost, vtip a především úžasný cit pro stručný a přitom trefný komentář na jakoukoliv otázku či situaci. Budu šťastný, jestli můj mozek bude v sedmdesáti letech ve stejné kondici, v jaké je mozek Karla Schwarzenberga. Karle, respekt!

Smutek

Po prvním kole jsem viděl pár prvních předvolebních debat, které se nesly v duchu vzájemného respektu obou kandidátů. Obou si vážím a naivně jsem si sliboval, že tihle dva teď všem ukážou, že lze vést kampaň klidně, věcně a s vtipem. Zvláště když názorové rozdíly mezi oběma kandidáty nejsou až tak zásadní. O to víc jsem smutný, že to dopadlo jako vždycky ...

Odpor

Podíl, a možná zásadní, na vyhrocení kampaně mají podle mého názoru média. Posledních pár let jsem četl pouze Lidovky a iDnes. Vážil jsem si toho, že ač mírně doprava, dokázaly se tyto deníky opřít i do pravicových vlád a politiků. To, co tyhle internetové deníky předvedly v posledních dnech, byl ale bezostyšný útok na Miloše Zemana prokládaný adorací Karla Schwarzenberga. Neupírám novinářům nárok na vlastní názor, ale co je moc, to je příliš. Může být dost pravdy na myšlence, že svou až křečovitou snahou vykydat na Miloše Zemana co nejvíce hnoje, způsobili novináři paradoxně více škody Karlu Schwarzenbergovi. Kdyby se raději věnovali hodnotné novinařině s čtyřvětými titulky, udělali by asi líp.

Obdiv

Zajímalo by mě, kolik facebookových "hrdinů" by dokázalo to, co Kateřina Zemanová. Odvážně podpořit svého (jistě kontroverzního) otce, vzdát se do značné míry svého soukromí (v osmnácti!) a čelit odpůrcům svého otce i občas poměrně krvelačným novinářům.

Obavy

Doufám, že si nově zvolený prezident vybere za své poradce skutečné odborníky a osobnosti. Při oslavách vítězství jsem zahlédl Šloufa, Duška, Zahradila. Miloši, tak tyhle exoty prosím ne!