Člověk nikdy neví, kde se kdo kdy vyloupne. A tak si raději, jak se říká, nepouštět hubu na špacír. Teď už to vím...
...jenže jinak tomu bylo dřív. Na počátku osmdesátých lete mnoho Švédů v tehdejším Československu nebylo. Mnozí neměli o jeho existenci ani potuchy, když tak někdy naposledy za tŕicetileté války, kdy plundrovali co jim do cesty přišlo a z Prahy odtáhli vzácnou českou bibli coby válečnou kořist. Tak nač si dávat pozor, když švédsky tam stejně nikdo nerozumí. Jak se člověk může mýlit.
Vyjeli jsme si do Prahy na denní výlet. Považovala jsem za svoji povinnost pyšně ukázat śvédským barbarům, tedy mému manželovi a jeho kamáradovi, co je to kultura v pravém českém stylu. Prošli jsme se po Karlově mostě a pokračovali nahoru k hradu. Pro pány to veliká túra, cesta po schodech do kopce dala jejich kuŕáckým plicím a netrénovaným nohám pěkně zabrat. Funěli, ale šli. Odměnou jim pak bylo nádherné panoráma Prahy. Takový okamžik se musí zvěčnit, jak jinak, aby bylo co ukazovat švédským kamarádům pŕi pátečních pitkách, to je švédským zvykem, každý páteční večer si dát pěkně do do trumpety. A pak že je prý ve Švédsku prohibice.
Tak tedy budeme fotografovat. Impozantní pozadí pražských střech, v popŕedí dva spokojení pánové pŕitrouble se usmívajíc do objektivu v očekávání kliknutí spouště. Ovšem kolem spousta turistů, kteří neustále lezli do obrazu. Ovzvláśtě pak jeden obtloustlý pán se svou ženou stále opruzoval a vypadal, jako by naslouchal. Že by zase jeden tajný, nakonec by nebyl první ani poslední, už jsme si na ně zvykli, že nás hlídali. Byli nám vždycky k smíchu, jak se snažili být nenápadní ve snaze odhalit naši případnou protistátní činnost. Dělali jsme si z nich srandičky, stejně švédsky za mák nerozuměli.
-Tlustˇoch je zřejmě chabého rozumu, že mu nedochází, že nám leze do obrazu, už me to začíná lízt na nervy, prohlásil můj muž švédsky, česky uměl jen pivo a platím, dosti hlasitě a pokračoval: - Uhni se, dědku, nikdo tě na fotce nechce mít. Onen dědek se otoćil s úsmevem na rtech. A promluvil. A k tomu ještě švédsky: - Promiň, já si nevśimnul, že fotíš. Pro vysvětlení nutno dodat, že Švédi si tykají, i když se neznají, dokonce i děti ve škole tykají učitelům. Co dodat? Pěkný trapas.
Dneska se to v Praze Švédy jen hemží. Objevili totiž, že v srdci Evropy leží matka měst v nových krásných šatech a že v Praze je blaze, za levný peníz se dobře nají, popijou dobrého piva a je co obdivovat. Praha se stala pro Švédy populárním turistickým místem.
Takźe dneska pozor na jazyk. Vedle stojící pán podezřele neslouchající našemu švédskému hovoru dneska určitě není tajný, ale tŕeba náš soused z druhého konce ulice. A o těch jen v dobrém. Nebo?
